Spláchnu vzkaz do záchodu.

Když vyjdu z toalet, Roman stojí na chodbě hned za dveřmi, jako by na mě čekal.

„Kde to je?“ dožaduje se s vrčením v hlase.

„O čem to mluvíš?“ ptám se ho.

Vyrazí ke mně s hněvem v očích. „Myslíš si, že jsem idiot? Myslíš, že tě nenechávám sledovat? Myslíš, že jsem tak nevědomý, že bych si nevšiml, že proti mně kuješ pikle?“

„Nekuji proti tobě žádné pikle,“ odpovídám mu.