Když se otočím, zjistím, že se mi Roman dívá přímo do očí. Bála jsem se, že ho moje přítomnost rozzlobí, ale teď v jeho očích vidím jiskřičku pobavení a způsob, jakým se mu koutek rtů nepatrně a šibalsky kroutí nahoru.

„Tak co? Odmítla bys svého krále, služebná?“ zeptá se.

Udělám pukrle jako služebná, na kterou promluvil její král. „Nikdy, můj králi.“

„Výborně.“ Ukáže na nedaleký talíř s jahodami.