Ačkoliv se vůbec neotočím, cítím, jak se k nám Roman blíží. Lidé stojící kolem se mezitím začnou ohlížet za mě. Samotná Sylvia trochu zbledne, i když drží hlavu vysoko a vzdorovitě.

„Matko, tentokrát jsi zašla příliš daleko...“ začne Roman.

Podívám se na něj s nadějí, že pochopí, že tuhle situaci chci zvládnout sama, tak jako on nechal prostý lid, ať si poradí se šlechtou u dvora. Stejně jako oni