Pohled Sloane

Pronikavé zvonění roztříštilo poklidné ticho. Zasténala jsem a poslepu plácala po nočním stolku, dokud moje ruka nenarazila na ten otravný budík. Stočila jsem se do pevného klubíčka, zabořila obličej do měkkého polštáře a zoufale si přála, abych tu mohla zůstat navždy. Buďme upřímní, dneska se mi nic nechtělo. Ale koho to vlastně klamu? Mně se nechce doslova každý boží den.

S nespokojeným zamručením jsem ze sebe shodila přikrývku a donutila se položit nohy na studenou podlahu. Poté, co jsem si uklidila pokoj, jsem své vyčerpané tělo dotáhla do koupelny a s cvaknutím za sebou zavřela dveře. Pustila jsem sprchu a roztřásla se zimou, zatímco jsem čekala, až bude mít voda tu správnou teplotu. Svlékla jsem si pyžamo a stoupla si pod horký proud. Dala jsem si na čas a dokonce jsem se obtěžovala s holením nohou. O dvacet minut později jsem vylezla ven s vlasy, ze kterých kapala voda; cítila jsem se osvěžená a voněla po vanilce.

Vybrala jsem si ležérní modrý overal do půli stehen s roztomilou mašlí v pase, protože jsem chtěla aspoň trochu vyniknout. Posadila jsem se k toaletnímu stolku a vmasírovala si do pleti hydratační krém. Ostrá oční linka zvýraznila mé modré oči a tah jahodovým leskem na rty celý vzhled završil. Své středně blond vlasy jsem stáhla dozadu do jednoduchého culíku a několik volných pramínků nechala lemovat můj obličej. Vklouzla jsem do černých balerínek a zamířila rovnou do kuchyně.

Káva byla absolutní nutností. Popadla jsem svůj oblíbený hrnek, uvařila si silnou kávu a přidala dvě štědré lžíce francouzské karamelové smetany a dvě lžičky cukru. Mňam. Stáhla jsem se zpátky do pokoje, popadla telefon a strčila ho do své černé tašky rovnou ke kávě. Rychlý pohled na hodiny způsobil, že se mi sevřel žaludek. Bylo už devět ráno a moje první přednáška začínala přesně v deset.

Ve zběsilém spěchu jsem do sebe kopla kávu, z kuchyňské linky popadla červené jablko a zakousla se do něj. Neobtěžovala jsem se klepat na dveře Siennina pokoje; moje nejlepší kamarádka měla dnes ráno přednášku, takže jsem věděla, že už je pryč. Popadla jsem klíčky od auta, vyšla z bytu a rychle nasedla do vozu.

Zapnula jsem si bezpečnostní pás a nastartovala motor. Rádio okamžitě ožilo a já zesílila hlasitost na maximum, když z reproduktorů začala dunět písnička „Positions“ od Ariany Grande. Její svižný rytmus mě nabudil. Vycouvala jsem z příjezdové cesty a vyrazila směrem k univerzitnímu kampusu.

V kampusu jsem našla perfektní místo k zaparkování. Chcípla jsem motor, vyskočila ven a zkontrolovala čas na telefonu. Bylo skoro deset. Strčila jsem telefon zpátky do tašky, rozběhla se sprintem přes nádvoří a vřítila se do posluchárny přesně včas na svou první přednášku.

O několik hodin později jsem své vyčerpané, psychicky vyždímané tělo dotáhla zpátky domů.

„Ahoj holka, jaká byla dneska škola?“ zeptala se Sienna v okamžiku, kdy jsem vkročila do našeho bytu.

Vzhlédla jsem k ní a pocítila známé teplo. Se Siennou jsme byly nejlepší kamarádky odjakživa a teď jsme chodily na stejnou univerzitu. Nevěděla jsem, kde bych bez ní nebo bez její úžasné rodiny byla. Když mi bylo šestnáct, moji rodiče tragicky zahynuli při autonehodě. Můj celý svět se přes noc rozpadl na kousky, ale Siennini rodiče nezaváhali ani na vteřinu. Ujali se mě a vychovali mě jako svou vlastní dceru. Byli mou náhradní rodinou, mou záchrannou sítí.

„Paní Wardová dokáže být tak strašně otravná,“ postěžovala jsem si zahořkle, upustila tašku na zem a svalila se na plyšový gauč vedle ní. „Přísahám, že nechápu, proč si pro to mučení vyhlédne pokaždé zrovna mě.“

„Pořád je na tebe taková mrcha?“ zeptala se Sienna se zdviženým obočím.

Zoufale jsem přikývla.

„Ta by si vážně potřebovala vrznout,“ pronesla Sienna s kamennou tváří. „Pochybuju, že její manžel odvádí dobrou práci, když do školy pořád chodí takhle nevrlá.“

Zkrabatila jsem obličej, její upřímností naprosto nevyvedená z míry.

„Když už mluvíme o sexu,“ pokračovala Sienna plynule a v jejích tmavých očích se objevil uličnický záblesk, jak úplně stočila téma hovoru. „Je pátek večer. Pojďme do klubu.“

„Ani náhodou. Mám před sebou nedodělané úkoly a ty víš, že vymetání klubů není nic pro mě,“ smetla jsem ten nápad okamžitě ze stolu.

„No tak, bude to zábava, slibuju,“ škemrala, naklonila se blíž a chytila mě za paži. „Vážně už potřebuješ vypustit páru.“

„Ne, nepotřebuju.“

„Prosím, prosím, prosím.“

Udělala jsem tu fatální chybu, že jsem se k ní otočila. Sienna nasadila svou ultimátní zbraň: nevyhnutelné, prosebné psí oči. Spodní ret se jí vysunul v zoufalém našpulení. Moc dobře věděla, co dělá, a věděla, že tomu nikdy nedokážu odolat. Zíraly jsme na sebe v souboji vůlí, než se mé odhodlání roztříštilo.

„Fajn,“ poddala jsem se s těžkým povzdechem.

Sienna vítězně vypískla. „Skvělé! Vyrážíme v sedm.“ Obě jsme vstaly a zamířily do svých pokojů.

Stáhla jsem se do koupelny na rychlou sprchu, abych ze sebe smyla těžký stres celého dne. Zatímco jsem se utírala ručníkem, pohlédla jsem na hodiny na umyvadle. Bylo už šest hodin večer. Dala jsem si záležet na fénování svých blond vlasů, dokud mi nepadaly po zádech naprosto rovně.

Těsně jsem si kolem těla omotala ručník, přešla k šatní skříni a odsunula její dveře. Stála jsem tam jako paralyzovaná a zírala na svou až bolestně pohodlnou sbírku vytahaných tepláků a tlustých kardiganů. Nikdy jsem do klubů nechodila, takže jsem neměla absolutně žádné oblečení do společnosti. Když jsem nenašla nic na sebe, začala jsem vážně uvažovat, jestli z toho plánu prostě nevycouvám. Zrovna když jsem se jí chystala napsat výmluvu, proniklo mými úzkostnými myšlenkami ostré zaklepání.

Než jsem stihla odpovědět, napochodovala Sienna do mého pokoje a nesla dvoje neuvěřitelně odhalující, skandální šaty na sametových ramínkách.

Náhle podezřívavá vůči tomuhle luxusnějšímu šatníku jsem na ni zírala. „Sie, kam to vlastně doopravdy jdeme?“ dožadovala jsem se odpovědi.

Sienna překypovala nepopiratelným vzrušením. „Dobře, fajn, dostalas mě. Je tu jeden ultra exkluzivní klub, striktně vyhrazený jen pro slavnou, bohatou a mocnou elitu. A já jsem čistou náhodou ukořistila dvě vysoce žádané VIP propustky.“

Okamžitě ve mně vzplála úzkost a v žaludku se mi utvořil chladný uzel. „Sie, nemyslím si, že je to dobrý nápad. Bavíme se o podniku, který vyžaduje vstupní prověrku na vysoké úrovni už jen k tomu, abychom prošly dveřmi. Mám z toho vážně hrozný strach.“

„Neboj se, absolutně nic špatného se nestane,“ smetla rychle ze stolu mé obavy a donutila mě posadit se na taburet u toaletního stolku. „Tak se posaď a nech mě, ať tě připravím.“

V duchu jsem zasténala. Do čeho jsem se to proboha namočila?

Po hodině pečlivého parádění konečně poodstoupila. Podala mi mrňavé, nelítostné černé šaty a pár zrádných páskových bot na podpatku, o kterých jsem nepochybovala, že v nich budu mít problém vůbec chodit. Opatrně jsem si přesunula své nezbytnosti do malého značkového psaníčka, které mi poskytla. Musela jsem uznat, že se opravdu překonala.

Postavila jsem se, uhladila si látku a otočila se čelem k velkému zrcadlu. Vmáčknutá do těch šatů jsem na vteřinu zatajila dech. Byla jsem naprosto ohromená tím dechberoucím odrazem, který na mě zíral zpátky. Díky kouřovému líčení očí jsem vypadala dravě a svůdně.

„Jsi si jistá, že jsem to já, a ne někdo jiný?“ zeptala jsem se, zpochybňujíc svůj vlastní odraz.

Sienna ke mně přistoupila zezadu a hrdě se usmála. „Jsi to ty, Slo. Jen jsem zvýraznila přirozenou krásu, kterou už máš.“ Než jsem ten kompliment stihla vůbec zpracovat, pevně mě popadla za ruku. „Tak jdeme, nechceme přece přijít pozdě.“

Fyzicky mě odtáhla od zrcadla, vyvlekla mě z ložnice a hnala nás rovnou k vchodovým dveřím, abychom odstartovaly náš večer.

Ať noc začne.