Od té rodinné večeře uplynul týden a Deacon byl neustále v tahu. Pokaždé zmizel snad dřív, než jsem na něm vůbec stihla spočinout zrakem. Budil se přede mnou a vracel se až ve chvíli, kdy jsem tvrdě spala. Nevěděla jsem, co si o tom mám myslet, a zvažovala jsem, že si s ním o tom promluvím, ale on mi na to řekl jen: „Potřebuju, abys se mnou dnes večer někam šla; než vyjdeš z pokoje, obleč se formá