Kdy převezmu majetek rodiny Kensingtonových?

Kaelen odepsal: Kup všechny ocelárny ve městě Briercrest, s výjimkou té, kterou vlastní Maeve Barrettová.

Jelikož společnost Rutherford Construction už nedovolí Maeve dodávat jim ocel, odříznu jim dodávky ze všech oceláren ve městě.

Chtějí hledat dodávky mimo město? Pak koupím každou ocelárnu v celé zemi!

...

Následujícího dne se Kaelen jen v rychlosti umyl a vyšel ze svého pokoje.

Slunce svítilo tak akorát a tvář mu ovíval jemný vánek.

Pod broskvoní stála půvabná silueta, obklopená aurou melancholie.

Kaelenovo srdce se při tom dechberoucím pohledu rozbušilo a on se neodvážil ji vyrušit.

Maeve se při telefonování mračila a její tón byl plný proseb.

„Pane Lewisi, prosím, zvažte naši spolupráci ještě jednou. Můžeme o ceně znovu jednat. Cože? Jak to myslíte, že není o čem jednat?“

Zavěsila a vytočila další číslo, neschopná smířit se s výsledkem.

„Pane Grayi, po důkladném zvážení souhlasím s vaším odkoupením ocelárny. Ale mohl byste cenu trochu navýšit? Cože? Vy chcete cenu snížit... Nemyslíte, že to už je příliš?“

Když znovu zavěsila, vypadala ještě sklesleji.

Teprve tehdy si všimla Kaelena, který stál opodál.

Hořce se usmála. „Několik posledních obchodních partnerů právě volalo, aby nás informovali, že s ocelárnou přerušují veškeré styky. Mám podezření, že za tím stojí Bianca a Damian. Ocelárna se dnes asi bude muset zavřít.“

Kaelen se usmál. „Sice ti to sluší, i když jsi skleslá, ale láme mi to srdce. Neboj se. Bianca sem ještě přijde a bude tě prosit, abys s ní spolupracovala. A navíc ti dnes přihraji velký obchod.“

S těmi slovy se otočil a odešel.

Při pohledu na jeho vzdalující se postavu to Maeve přišlo úsměvné.

Ten chlap je dobrý ve všem možném, ale za to jeho chvástání se chválit rozhodně nedá.

Nedlouho poté, co Kaelen odešel, před továrnou náhle zastavilo BMW.

Bianca vystoupila z auta a posměšně prohodila: „Tak my se tady vyhříváme na sluníčku, že? Jaká pohoda.“

„Moje společnost už od tebe žádné dodávky nepotřebuje, takže nám splať své dluhy. Jestli nám dnes nezaplatíš... Haha! Nezbude mi, než tě požádat, abys nám továrnu zastavila. Pak si můžeš jít užívat života do vězení.“

Maeve ucítila, jak jí po celém těle přejel mráz.

Je se mnou konec. Továrna vždy fungovala na dluh. Jak jim to mám splatit?

Nejenže se továrna zavře, ale nevyhnu se ani vězení!

...

V budově Kensington Group, v kanceláři Adriana Kensingtona.

Navzdory tomu, že byl nejbohatším mužem města Briercrest, se Adrian před Kaelenem choval jako sluha. Neodvažoval se dýchat, natož mu pohlédnout do očí.

Pokud z něj Kaelen dokázal tak snadno udělat nejbohatšího muže ve městě, mohl ho lusknutím prstu stejně tak zničit.

Kaelenova moc přesahovala Adrianovu představivost.

„Pane Vanci,“ oslovil ho Adrian opatrně. „Koupil jsem všechny ocelárny ve městě Briercrest přesně podle vašich instrukcí. Zajímalo by mě, jaké s nimi máte plány. Prosím, dejte mi vědět, abych mohl učinit potřebná opatření.“

Kaelen se zhluboka nadechl. „Z těchto oceláren už nedodávejte rodině Rutherfordových vůbec nic. A mimoto, veškeré zakázky na ocel od rodiny Kensingtonových budou od nynějška svěřeny Maeve Barrettové.“

Adrian spěšně přikývl. „Rozumím, pane.“

„Máte nějaké obchodní styky se společností Rutherford Construction?“ zeptal se Kaelen zčistajasna.

„Rodina Rutherfordových pro nás zpracovává jeden stavební projekt,“ odpověděl Adrian. „Ale projekt má už dvoudenní zpoždění a stále není dokončen.“

Ve stavebnictví bylo zcela běžné mít rok a půl zpoždění, natož pak pouhé dva dny.

„Pošlete rodině Rutherfordových dopis od právníka. Pokud ten projekt nedokážou dokončit dnes, mohou očekávat pohromu ve vězení,“ nařídil Kaelen.

Adrian nepřestával přikyvovat. „Ano, pane.“

„Mimochodem, pane Vanci, máte nějaký problém s rodinou Rutherfordových? Prostřednictvím svých konexí získali pozvánku na váš Velkolepý ceremoniál návratu. Mám jim tu účast nyní zrušit?“

Kaelen přikývl. „Ano, jejich vstupenky jsou odteď neplatné, ale zatím jim nic neříkejte.“

Právě v tu chvíli přijal Kaelen hovor od Maeve.

„Kaelene, pospěš si a vrať se. Bianca dělá v továrně scénu.“

Kaelen vzplanul hněvem. „Ona si snad přeje zemřít.“

V budově se dlouho nezdržel. Vzal smlouvu na dodávky oceli od rodiny Kensingtonových a vyrazil pryč se zálohou ve výši pěti milionů.

Když se vrátil k ocelárně, továrna byla v naprostém chaosu.

Deset svalovců, kteří přijeli s Biancou, rozbíjele ocelárnu na kousky.

Více než třicet zaměstnanců ocelárny bylo sraženo k zemi, potlučených a zbitých.

V koutě se Maeve a Evelyn třásly strachem.

Kaelen si jasně všiml, že Evelyn má na tváři otisk dlaně.

Oči mu mírně zrudly a mihl se v nich záblesk vražedného úmyslu.

„Ty zmetku, proč ses vracel?“ vzkypěl v Evelyn vztek, jakmile Kaelena spatřila.

„Podívej, co jsi způsobil. To všechno kvůli tobě skončila moje rodina takhle. Prosím, moc tě prosím. Přestaň ubližovat mé rodině, ano? Vypadni odtud. Proč ještě neodcházíš?“

Kaelen se zhluboka nadechl, ignoroval Evelyn a s vražedným výrazem zamířil přímo k oněm deseti svalovcům.

„Odteď je tady zakázaná zóna. Kdo překročí tuto čáru, přijde o život.“

Šokovaná Maeve k němu spěchala, aby ho zastavila. „Kaelene, nech toho. Nemůžeš s nimi bojovat.“

„Splatit své dluhy je pouze správné. Jelikož si nemůžeš dovolit splatit to mojí společnosti, nezbývá mi než tvou továrnu srovnat se zemí,“ posmívala se Bianca. „Chceš se jich zastat, Kaelene? Dobře, tvé přání se plní! Chlapci, zbavte se toho chlapa!“

Bianca, Maeve i Evelyn si všechny byly velmi dobře vědomy Kaelenovy síly.

Za posledních pět let se Kaelen ani jednou nepral. I když se mu posmívali, ovládl se a své rozhořčení potlačil.

Tváří v tvář deseti silným mužům by takový slaboch byl okamžitě rozdrcen!

Neměly však ani tušení, že po celých uplynulých pět let neudeřil jen tak svévolně čistě proto, že byl vázán Alianční smlouvou devíti národů.

Deset svalovců okamžitě přistoupilo ke Kaelenovi a upíralo na něj pohledy jako vyhladovělí tygři.

Maeve byla jako na trní. „Kaelene, uteč...“

„Maeve,“ oslovil ji Kaelen jemně. „Pamatuješ si, co jsem ti řekl? Pokud ti někdo ublíží, zabiju celou jeho rodinu. A kdyby to nestačilo, vykopu i jejich hrobky po předcích. To je slib, ne jen přísaha.“

Jakmile to dořekl, přešel do akce.

Obešel Maeve a vrhl se na těch deset mužů.

Ááá!

Maeve v zoufalství pevně zavřela oči, neschopná snést pohled na to, co mělo následovat.

I kdyby to tentokrát přežil, bude na doživotí zmrzačený.

Vzduchem se rozléhaly zvuky pěstí dopadajících na maso doprovázené srdceryvným křikem.

Nicméně, pouhých pět vteřin nato scénu pohltilo naprosté ticho.

Maeve otevřela oči a před ní se naskytl neuvěřitelný pohled.