„Kaelene Vanci, dávám ti šanci se ke mně vrátit. Vyhoď Marcuse a učiň mou matku vedoucí oddělení. Tohle je tvá poslední šance. Dobře si rozmysli, než odpovíš.“

Bianca překypovala sebevědomím a z jejího tónu čišela arogance.

Pevně věřila, že jakmile poleví, Kaelen se k ní připlazí zpátky jako ten zoufalý pejsek, kterým vždycky byl.

Koneckonců, nyní měla před sebou zářivou budoucnost, když svírala v rukou pozvánku od Nejvyššího maršála. Kdyby se k ní Kaelen vrátil, mohl by se svézt na jejím úspěchu.

Rodina Barrettových ztuhla.

Pokud mohl Kaelen zařídit, aby se Marcus stal vedoucím oddělení, mohl ho samozřejmě i vyhodit.

Kaelen se neubránil smíchu; zajímalo ho, kdo dal Biance odvahu vypustit z úst taková slova.

Proč je tak přesvědčená, že ji budu prosit o návrat?

Bože, je to moje chyba, že jsem ji tak rozmazlil.

„V tu chvíli, kdy jsi nechala Marcuse na holičkách a donutila Maeve i mě padnout před tebou na kolena, náš pětiletý vztah skončil. Zmiz! Nedělej tu ze sebe šaška!“

Bianca vybuchla do nepříčetného vzteku.

„Kaelene Vanci, ty bezcitný a nevděčný zmetku! Jen počkej. Donutím tě prosit. Maeve Barrettová, nezapomínej, že teď jsem jediná, kdo drží tvůj podnik nad vodou. Mohu tě přivést k bankrotu během několika minut!“

„A navíc, jakmile se za tři dny zúčastníme Velkolepého ceremoniálu návratu Nejvyššího maršála, vymažu tebe i celou rodinu Barrettových z povrchu zemského,“ dodala Bianca.

Evelyn byla zděšená. „Ty jsi dostala pozvánku od Nejvyššího maršála?“

„Samozřejmě,“ ušklíbla se Bianca.

Všichni byli v šoku.

„Bianco,“ zazněl Evelynin mírný hlas. „Tohle je všechno Kaelenova chyba. Vyřiď si to s ním, jestli chceš. Netahej do toho rodinu Barrettových...“

„Haha. Na prosby je už příliš pozdě. Prostě zmizte a očekávejte svůj konec.“

S těmito slovy odešla po boku Sylvie, zanechávajíc Evelyn ve stavu naprostého zoufalství.

„Uklidněte se,“ utěšoval je Kaelen. „Rodina Mercerových tam bude sloužit leda tak jako obsluha. Pokud tam chcete jít, můžu vás vzít s sebou a udělat z vás VIP hosty.“

„Vypadni!“ vybuchla Evelyn. „Myslíš si snad, že jsi nějaký bůh nebo co? Snažíš se zničit moji rodinu? Pokud chceš pro Maeve opravdu to nejlepší, drž se od ní dál. Slyšel jsi, co Bianca právě řekla. Rodina Rutherfordových i Bianca chtějí, aby Maeve kvůli tobě zkrachovala. Obě jejich rodiny dostaly pozvánku od Nejvyššího maršála. Jejich postavení je nesmírně vznešené a je jen otázkou času, kdy rodinu Barrettových zničí!“

Marcus nepronesl ani slovo.

Ačkoli obdivoval Kaelenovy lékařské schopnosti, nemohl nečinně přihlížet, jak je rodina Barrettových vyhlazena.

„V okamžiku, kdy Maeve souhlasila, že si mě vezme,“ pronesl Kaelen vážně, „jsem se už rozhodl, že za ni převezmu veškerou tíhu. Rodina Rutherfordových je mi ukradená. A co se týče té pozvánky... Pokud ji Maeve chce, mohu z ní na Velkolepém ceremoniálu návratu udělat VIP hosta.“

„Zjevně umíš mít plnou pusu řečí, co?“ pokárala ho Evelyn. „Zkrátka a dobře, radši mlč, dokud nás na ten Velkolepý ceremoniál návratu Nejvyššího maršála nedokážeš dostat doopravdy.“

Rodiny Raymonda a Dennise se do toho také vložily a začaly Maeve dávat nevyžádané rady.

„Ve společnosti vládnou peníze. Bez ohledu na to, jak dobré má lékařské schopnosti, dokáže tě uživit?“

„Na Kaelena není spoleh. Má příliš velké ambice, a přitom nedokáže vysolit ani věno ve výši tří set tisíc. Myslíš si, že můžeš být VIP hostem na Velkolepém ceremoniálu návratu? Přesto je pro tebe Damian tou nejlepší volbou. Poslechni strýčka Raymonda. Vždyť ti nechceme ublížit.“

„Kdybych vás dva poslechla a čekala, až mého tátu zachrání Damian, byl by můj táta teď už mrtvý,“ ohradila se Maeve.

Tahle věta je připravila o řeč.

„Zatracená holko, takhle projevuješ úctu starším?“ vyhuboval jí Raymond s rudou tváří.

Evelyn se rychle snažila spor urovnat: „Nebojte se. Až dorazíme domů, vážně si s ní promluvím.“

„My už raději půjdeme,“ povzdechl si Marcus a otočil se k odchodu.

Ale Maeve řekla: „Mami, vy s tátou běžte napřed. Já musím ještě zajet do továrny.“

Evelyn přikývla a odešla spolu se zbytkem rodiny Barrettových.

„Sám jsi je před chvílí slyšel,“ pronesla Maeve a věnovala Kaelenovi složitý pohled. „Damian je připravený po tobě jít. Máš strach? Ještě není pozdě si to rozmyslet.“

„Strach? Rozmyslet si to?“ zopakoval Kaelen. „Tato dvě slova v mém slovníku neexistují.“

„Proč jsem si nikdy dřív nevšimla, že jsi tak dobrý ve chvástání?“ uvažovala Maeve nahlas.

Kaelen oněměl.

Jaké chvástání? Řekl jsem snad něco špatně?

„Dobrá. Zatím můžeš zůstat a najít útočiště u mě doma, aby ti Damian nedělal problémy,“ nabídla Maeve.

Kaelen s radostí souhlasil.

Netrvalo dlouho a oba dorazili k Maevinině ocelárně.

Tuto ocelárnu založila sama Maeve. Byla ztělesněním její mnohaleté tvrdé dřiny.

Největší a nejspolehlivější zakázky ocelárny pocházely od společnosti Rutherford Construction, kde pracovala Bianca.

Shodou okolností byla tato stavební společnost majetkem rodiny Rutherfordových.

Bianca byla vždy zodpovědná za obchodní styky mezi stavební firmou a ocelárnou, a překvapivě to byla právě ona, kdo dělal dohazovačku a dal dohromady Damiana s Maeve.

Pokud by ji chtěla Bianca sabotovat, ocelárna by mohla o tento obchod skutečně přijít.

Přesně podle očekávání obdrželi oznámení, jakmile se vrátili do ocelárny. Společnost Rutherford Construction oficiálně ruší veškeré obchodní styky s ocelárnou.

Přestože se na to psychicky připravovala, Maevina tvář ztratila barvu a naději, jakmile uslyšela, že je zrušení spolupráce potvrzeno.

„Maeve,“ řekl Kaelen. „Záleží ti hodně na téhle ocelárně?“

„Je to moje srdce a duše, moje dítě. Jak by mi na ní nemohlo záležet?“ povzdechla si Maeve žalostně.

„Chtěl jsem tě nechat převzít veškerý majetek nejbohatšího muže města Briercrest,“ prohlásil Kaelen.

„Ale když ti tolik záleží na této ocelárně, tak ji udělejme větší a silnější. Použijeme ji jako odrazový můstek k tomu, abychom krok za krokem dosáhli vrcholu.“

„Ubude tě, když aspoň na vteřinu přestaneš s tím chvástáním?“ vyštěkla Maeve podrážděně.

Kaelen se cítil citově vyčerpaný.

Jsem bohatý jako celá tahle země. Nejbohatší rodina Kensingtonových ve městě Briercrest je jen náhodný, drobný projekt, který jsem zosnoval před pěti lety.

Nechat tě převzít veškerý majetek nejbohatšího muže města Briercrest je jen otázkou jediného mého slova.

Já se nechvástám!

„Jsi nezaměstnaný, viď?“ zeptala se Maeve a poté navrhla: „Proč u mě dočasně nepracuješ jako obchoďák? Zaplatím ti nejvyšší možnou sazbu. I když... ocelárna možná bez zakázek od Rutherford Construction dlouho nepřežije.“

Kaelen přikývl. „Dobře. Neboj se, Maeve. Zítra ti seženu velkou zakázku.“

Kdyby cizí lidé věděli, že maršál ozbrojených sil pracuje jako obyčejný obchoďák v téhle malé továrně, rozhodně by jim spadla brada.

Maeve si Kaelena prohlížela se smíšenými pocity v očích.

Zase se chvástá.

...

Těsně po půlnoci Kaelenův telefon přesně načas zazvonil.

Hrnulo se do něj nespočet textových zpráv. Telefon nepřestával zvonit.

Kaelen vzal telefon do ruky a nepatrně se usmál.

Obdržel mnoho gratulací od představitelů různých konsorcií, včetně boháčů, kteří byli ochotni vzdát se svého majetku v naději, že jim zachrání život.

Kaelen je ignoroval, ale našel mezi nimi jednu z nejbezvýznamnějších zpráv.

Byla to zpráva od nejbohatšího muže města Briercrest, Adriana Kensingtona. Pane, kdy převezmete majetek rodiny Kensingtonových?