Valerie Sterlingová pomalu otevřela oči a prohlížela si místnost kolem sebe. Byla přesně taková, jakou si ji pamatovala, do nejmenšího detailu. Srdce jí bušilo – opravdu se vrátila v čase.

Natáhla se pro telefon na nočním stolku a přejela po displeji, aby zkontrolovala datum. Po tváři se jí pomalu rozlil spokojený úsměv. Načasování bylo dokonalé.

Z myšlenek ji vytrhlo rázné zaklepání na dveře. Valerie si povzdechla, vstala a došourala se k nim.

Když je otevřela, ocitla se tváří v tvář svému druhému bratrovi a zároveň manažerovi, Dorianu Sterlingovi. Vypadal přísně jako vždy.

"Volám ti celý zatracený ráno. Proč to kčertu nebereš?" Dorianův hlas byl napjatý podrážděním.

Valerie jen pokrčila rameny, výraz klidný a lhostejný. "Nechtělo se mi."

Dorian se zamračil, tohle zjevně nečekal. Docházela mu trpělivost. "To myslíš vážně? Můžeš toho už projednou nechat?"

Valerie zvedla obočí a rty se jí zkroutily do úšklebku. "Ale no tak, musíš se trochu víc snažit. To tvoje 'nechat toho' už je hrozně ohraný. Tebe možná pořád vzrušuje to říkat, ale já už z toho šílím, jak to musím pořád poslouchat."

Od doby, co se vrátila do rodiny Sterlingových, jí připadalo, že všichni – od její matky Miriam po jejích pět bratrů – fungují na autopilota se stejnou otřepanou frází. "Nech toho", jako by to mělo všechno spravit.

Dorian tam chvíli stál beze slova, než na ni vyštěkl: "Je tvým životním posláním být tak zkurveně nesnesitelná? Giselle prostě jenom chce to místo v té show. Zabilo by tě, kdybys projednou couvla? Musí s tebou být o všechno takovej zasranej boj?"

Valeriin úšklebek zmizel a oči jí zchladly. Postavila se jeho pohledu čelem. "To místo jsem si vysloužila a neodevzdám ho jenom proto, že jí chceš usnadnit život. Nelíbí se ti to? To je tvůj problém, ne můj."

Valerie nevyrostla v žádné vřelé, dokonalé rodince. Když jí byly teprve čtyři roky, ztratila se během rodinného výletu, protože její starší bratr Kaelen Sterling na ni nedával dostatečně pozor.

Nedlouho poté rodina adoptovala jinou dívku stejného věku – ta dokonce převzala její původní jméno: Giselle Sterlingová.

Roky ubíhaly a teprve zhruba před rokem ji rodina Sterlingových konečně našla a přivedla ji zpět do míst, která měla být po celou tu dobu jejím domovem.

Tou dobou se už ale všechno změnilo. Jejich srdce se obrátila jinam. Zbožňovali adoptovanou Giselle, chovali se k ní jako ke skutečné dceři, zatímco Valerie si ve vlastní rodině připadala jako outsider.

Kdykoli došlo ke konfliktu, nezáleželo na tom, kdo byl v neprávu – vinu vždycky svalili na Valerii. Pro ně byla tou, kdo dělá problémy, vždycky na vině, vždycky ta nerozumná.

Navzdory tomu všemu Valerie přes rok zuby nehty bojovala v zábavním průmyslu a začínala od nuly. Vydřela si cestu nahoru, aby si vysloužila místo jako hvězdička menšího formátu.

Ale zrovna když už se zdálo, že rodina konečně uznává její tvrdou práci, vytasili se s klasickým podrazem. Tlačili na ni, aby zrušila stávající smlouvu a přidala se k jejich rodinné zábavní společnosti – s tím, že se o ni chtějí "lépe postarat".

A co víc? Chtěli jí dát za nového manažera Doriana. Mezitím Giselle, která vždycky řešila jen svou hudební kariéru, najednou objevila hlubokou "vášeň" pro šoubyznys a příhodně podepsala smlouvu se stejnou společností, přímo pod Dorianovými křídly.

Celý rok to vypadalo, že Giselle dostává všechno naservírované na stříbrném podnose. Na každém kroku získávala ty nejlepší kšefty a z nikoho se vypracovala na další vycházející hvězdu branže.

Co se týče Valerie, Dorian jí házel jen ohlodané kosti, jakmile si Giselle vybrala to nejlepší. Bylo jasné, ke komu chová loajalitu.

Ale minulý měsíc se na Valerii konečně usmálo štěstí. Zachránila manželku jednoho slavného režiséra a vysloužila si tak místo ve vysoce očekávané varietní show.

A Giselle si na to samozřejmě brousila zuby taky. Ne zrovna nenápadně Dorianovi naznačila, že tam chce být.

Seznam hostů už byl ale uzavřený a ani s Giselliným rostoucím vlivem nebylo snadné ji tam vecpat. Takže Dorian a rodina navrhli, že by se Valerie měla prostě svého místa "vzdát" v Gisellin prospěch.

Nebyla hloupá. Valerie Gisellinu hru hned prokoukla. Ta holka se jí snažila sebrat její příležitost – už zase. Takže si tentokrát Valerie dupla a na rovinu to odmítla.

Rodina z toho zešílela. Nazvali ji sobeckou, nevděčnou, nerozumnou – použili cokoli, na co si vzpomněli, aby v ní vyvolali pocit viny. Ale ona nepovolila. Po hodinách ostrých hádek naštvaně odkráčela do svého pokoje a vřela vzteky.

Teď, když viděla Doriana znovu se objevit, bylo nad slunce jasnější, že Giselle to ještě nepustila z hlavy. Pravděpodobně si před ním zahrála na tu sladkou, bezmocnou oběť a on sem teď přišel, aby Valerii srovnal do latě.

Dorian se zhluboka nadechl a snažil se zachovat klid. "Poslouchej, prostě přenech Giselle to místo v té show. Seženu ti něco lepšího."

Valerie se odfrkla, hlas jí kapal sarkasmem. "Něco lepšího? Ušetři mě těch keců. Ty si schovej pro svou dokonalou sestřičku." S těmi slovy mu zabouchla dveře před nosem a ukončila tak konverzaci po svém.

Dorian zamrkal a úplně vyvedený z míry zíral na zavřené dveře. Od chvíle, co se vrátila, k němu nikdy předtím nebyla takhle odměřená.

Výraz mu potemněl, když zamumlal: "Sakra, Valerie, přestaň být tak zatraceně nerozumná!"

Znovu zaklepal, ale bylo jasné, že Valerie neotevře. Frustrovaný a bez dalších možností se otočil a tiše nadávaje odešel.

Uvnitř pocítila Valerie, jak se jí zmocňuje nečekaný klid. Před svým návratem v čase dělala po jejich shledání všechno pro to, aby si získala přízeň své rodiny.

Vařila jim vynikající jídla, dělala jim masáže, zkoušela s nimi texty, dokonce trénovala tance – to všechno jen proto, aby jim udělala radost.

Cokoli chtěli, to pro ně udělala, jen aby obměkčila chladná srdce Sterlingových. Ale ať dělala, co dělala, zůstávali lhostejní.

A pak přišel ten únos. Zajali ji i Giselle, a když na to přišlo, každičký z nich, s výjimkou jejího neustále nepřítomného otce Victora, se bez váhání rozhodl zachránit Giselle.

Ponechána svému osudu našla krutý konec rukou únosců.

V těch posledních, strašlivých okamžicích se konečně vzdala jakékoli naděje na Sterlingovy a zoufalé touhy po jejich lásce.

Tím ale její příběh neskončil. Místo toho zjistila, že je připoutaná k mystickému elfovi, který ji provázel malými světy, a v každém z nich měla novou misi.

Každým úkolem získávala body života a po kdovíkolika zkouškách se jí konečně podařilo vrátit se sem.

Valerie otevřela pravou ruku a přejela prstem po krátké, slabé čáře života na dlani. Říkala jí, že jí zbývá necelý rok – s koncem přesně v době, kdy byl její život předtím předčasně ukončen.

Když ji elf propustil, zanechal jí jednu poslední informaci: pokud si chce prodloužit život, bude si muset získat upřímnou přízeň lidí.

Ať už pocházela z laskavosti, kterou jí někdo projevil, nebo z toho, že ona pomohla jiným, tato přízeň se promění v čas navíc – jako by vyměnila víru za body života.

Naštěstí to těm, kteří jí projevili laskavost, nic nevzalo, a ona přísahala, že nikdy nikomu neublíží jen proto, aby se zachránila.

Právě teď jí záleželo jen na tom, aby zůstala naživu. Drama rodiny Sterlingových bylo to poslední, na co měla energii.

Začala si balit, probírala se svými věcmi a nechávala za sebou všechno, co jí Sterlingovi dali.

Když si spočítala všechny výdaje, které od příchodu k nim měla, vytáhla bankovní kartu, kterou jí dal Victor, když se poprvé setkali. Ulevilo se jí, že z ní neutratila ani cent.

S těžkým kufrem v ruce rozrazila Valerie dveře a vydala se dolů ze schodů.

V obývacím pokoji seděla rodina Sterlingových jako zařezaná a v obličejích se jim zračil naprostý nesouhlas, když ji sledovali, jak schází dolů se zavazadlem v ruce.

Miriam si ji změřila přísným pohledem, hlas ostrý a povýšený. "Co to kčertu teď děláš? Od tý doby, co ses vrátila, děláš jenom problémy."

Valerie se hořce zasmála. "Aha, jasně. Protože jsem prosila, abych se mohla vrátit? Ne, vy jste mě sem dotáhli. A teď jsem já ta, co dělá potíže, jenom proto, že Giselle chce něco, co je moje, a já jí to nehodlám vydat?"

Hlas jí ztvrdl. "Když už na někoho ukazujeme prstem, skutečný problém je ona. A vy všichni, kteří jí v tom pomáháte."

Miriam byla na okamžik zaskočená, ale rychle se zase zamračila. "Giselle jenom chce tu show a ty jsi Sterlingová. Ztratila rodinné jméno – nemyslíš, že jí něco dlužíš?

A neslíbil ti tvůj bratr ještě lepší příležitost? Proč se s ní prát o tuhle?"

Její třetí bratr Caleb jí skočil do řeči a zavrtěl hlavou. "Jenom v sobě držíš zášť, protože jsi Giselle nikdy neměla ráda. Teď si to všechno vylíváš na ní."

Čtvrtý bratr Silas, který už byl na pokraji svých sil, si podrážděně povzdechl. "Ježíši, Valerie, můžeš projednou přestat bejt taková osina v zadku a chovat se jako opravdová Sterlingová?"

Dřív by ji jejich slova zasáhla hluboko. Ale teď ji sotva poškrábala na povrchu.

Valerie ze sebe vydala hořký, téměř posměšný smích. "Páni, takže to, že si stojím za svým, ze mě dělá padoucha? Neuvěřitelné. Vy máte vážně talent překroutit si věci tak, aby se vám to hodilo. Je to skoro obdivuhodné, svým zvráceným způsobem."

Hlas jí zpevněl, její slova byla zřetelnější. "Pojďme si něco ujasnit. Zaprvé, já po Giselle nikdy nic k sakru nechtěla. Žila na mém místě, žila život, který měl být můj, a vy všichni děláte, jako by to nic nebylo.

A zadruhé, nezapomínejte, že jste to byli vy všichni, kdo mě ztratil. Nedlužím jí vůbec nic. Sakra, nedlužím nic ani nikomu z vás. Takže ne, nebudu se tady přetrhnout, abych to dala do pořádku, když jsem to na prvním místě nebyla já, kdo to posral."

Miriam otevřela pusu, aby odpověděla, ale Valerie ji rázně, odmítavě přerušila mávnutím ruky. "A co se týče toho být Sterlingová? Může si ten titul nechat. Je mi to úplně u prdele."

Miriam na ni zírala, viditelně ohromená. "Co to má znamenat?"

Valeriin pohled zledovatěl, její hlas byl chladný a definitivní. "Znamená to přesně to, jak to zní. S touhle rodinou jsem skončila. Odteď jsme cizí lidi – přesně jako dřív."

Hořce se zasmála a ostře dodala: "Až vypadnu, vaše drahocenná Giselle může zůstat středobodem toho vašeho malého světa. Nebudete se muset bát, že bych jí něco brala – nebo komukoli z vás. Berte to jako můj poslední dárek."