Jakmile Jaxon se svou typickou nenuceností vystoupil z auta, živý chat explodoval.

[Děláte si prdel, oni fakt sehnali Šílenýho krále! Tahle show jde do plnejch!]

[Tajemnej host nás nezklamal, ukázal se jako poslední, jak se na bosse sluší!]

[Ať už je to Declan nebo Jaxon, oba znamenají obrovskou sledovanost. Tohle bude neskutečnej hit!]

[Velkej respekt producentům za to, že ulovili Jaxe, kterej se jinak na veřejnosti vůbec neukazuje!]

[Upřímně, když vezmu, jak je Jax vybíravej a nedůtklivej, trochu se bojím, jak zvládne tenhle formát.]

[Vím, že to je špatný, ale sakra, celkem chci vidět, jak se Jax vyseká. Co je to se mnou?]

[LOL, taky tak! Hrozně rád bych viděl tenhle průšvih!]

[Hodit Šílenýho krále do takovýho chaosu? To je pěknej hardcore!]

[Jestli tam budou týmový výzvy, Jaxovi parťáci budou mít fakt těžkej život. Hodně štěstí!]

[Pravda! Už teď je mi líto každýho, kdo s ním skončí v týmu.]

Ostatní fanoušci a běžní diváci se museli smát u zarytých komentářů od Jaxonových stoupenců a všichni si mysleli: ‚Jaxonovi fanoušci jsou fakt něco jinýho...‘

Právě v tu chvíli k nim Jaxon přistoupil a všichni ho vřele pozdravili. Dokonce i Kaelen, který se s Jaxonem obvykle nesnesl, zvládl před kamerami zdvořilé kývnutí.

Když byli všichni hosté shromážděni, režisér se rozhlédl a rozjel to. „Vítejte všichni v živé reality show ‚Od nuly‘!

„Pravidla jsou takováhle: strávíte tady týden a svůj každodenní život budete s diváky sdílet prostřednictvím živého přenosu. Poskytneme vám místo k pobytu, nějaké základní potřeby na vaření a pár nástrojů. Zbytek už je jen na vás.“

Kaelen, vypadající naprosto zmateně, se ozval. „Zadržte, jak si jako máme všechno zařizovat sami? Můžeme použít vlastní peníze?“

Režisér se na něj lišácky usmál. „Samozřejmě že ne. Žádné vlastní peníze.“

„A budeme od vás potřebovat odevzdat vaše telefony,“ dodal režisér s ležérním pokrčením ramen. „Dostanete od nás nové, které budete používat během show. Jak vyřešíte zbytek? No, to už je váš problém. Hodně štěstí!“

Arthur se naklonil dopředu, zvědavost z něj přímo čišela. „Takže, jaké vybavení dostaneme?“ zeptal se, protože si pamatoval tu minulou show o přežití, kde dostali jen tři pitomé věci – a už nic dalšího.

Režisér s kamennou tváří odpověděl: „Vynasnažíme se poskytnout vám jakékoliv nástroje, které budete skutečně potřebovat.“ Dal tak najevo, že tohle není jedna z těch show, kde by si producenti užívali trápení hostů – koncept byl odlišný.

„Například,“ vysvětlil, „pokud budete chtít chytat ryby, můžeme vám dát pruty nebo sítě. Potřebujete nasekat dřevo? Máme sekyry. Celou pointou pořadu ‚Od nuly‘ je zažít, jaké to je přežít, aniž byste se spoléhali na peníze.“

Kaelen si frustrovaně povzdechl. „Vůbec žádné peníze? Jak to sakra máme zvládnout? Jak seženeme jídlo nebo i vodu?“

Po chvíli ze sebe vyhrkl další otázku. „Budete nám zadávat úkoly, abychom si mohli něco vydělat?“ Tento přístup viděl i v jiných pořadech – splníte výzvu, dostanete odměnu nebo nějakou pracovní fušku.

Režisér zakroutil hlavou a zasmál se. „Kdepak. Pro tento týden nejsou žádné úkoly, žádné zasahování.“

„Budete mít naprostou svobodu v tom, jak si poradíte,“ pokračoval. „Pokud budete potřebovat jídlo nebo pití, budete muset handlovat s místními, nebo jim nabídnout pomoc výměnou za jídlo.“

Producenti na sebe brali riziko s nadějí, že nechat hosty potulovat se a improvizovat na vlastní pěst povede k nefalšovaným, neskriptovaným momentům.

Vysílalo se to živě, takže kdyby to šlo všechno do háje, vždycky by mohli přidat úkoly později.

Hostům to pomalu začalo docházet.

Režisér přikývl na asistenta, který přivezl osm uzamykatelných krabiček, na nichž byla napsána jména účastníků. Podíval se na skupinu a řekl: „Tak jo, je čas odevzdat telefony.“

„Dejte je do krabičky se svým jménem,“ nařídil. „Výchozí kód je šest nul, ale jakmile show začne, změňte si ho na svůj vlastní. Telefony dostanete zpátky, až dotočíme.“

Bylo to z toho důvodu, aby zůstalo zachováno jejich soukromí a štáb se jim nemohl hrabat ve věcech.

Jaxon vypadal zmateně. „Když dostaneme nový telefony, proč nemůžeme používat rovnou ty svoje?“

Režisér mu to vysvětlil: „Nové telefony jsou zablokované – nebudete si moci stahovat aplikace ani brouzdat po internetu. Mají už předinstalovanou dočasnou chatovací aplikaci. Všichni jste přidáni do kontaktů a je tu i skupinový chat, abyste mohli zůstat v kontaktu.“

Cíl byl docela jasný: zabránit soutěžícím, aby si navzájem posílali soukromé zprávy, a znemožnit jim, aby během natáčení nakukovali na reakce diváků.

Hosté pochopili, o co jde. Byli o tom informováni už ve smlouvách, takže si nikdo nestěžoval.

Každý z nich hodil svůj telefon do krabičky a potichu si nastavil nové heslo, zatímco kamery mířily jinam.

Každý host dostal do ruky nový telefon od sponzora show.

Jaxon si ho přeměřil pohledem a neubránil se zamumlání: „Tahle pitomost umí akorát volat a ukazovat cestu.“

‚Jak to s tímhle sakra přežiju celej tejden?‘ pomyslel si.

Režisér se jen uchechtl. „Celá pointa je dostat vás všechny pryč od obrazovek a vrátit se k základům.“

Jaxon protočil panenky a v duchu proklínal svého agenta, že ho do tohohle průseru zatáhl.

„Ještě nějaké otázky?“ zeptal se režisér a rozhlédl se. „Jestli ne, odvedeme vás do vašich pokojů.“

Všichni zakroutili hlavou, smíření se svým osudem.

„Tak dobrá,“ řekl režisér a mávl na ně, ať jdou dál. „Vaše ubytování je nahoře na hoře. Cesta je dost drsná, tak dávejte pozor, kam šlapete.“

Při zmínce o horské cestě Giselle znatelně pobledla. Oblékla se tak, aby vypadala nadpozemsky, jako nějaká víla ze snu, a to poslední, co čekala, byla drsná túra.

Produkce se musela popadat za břicho, když si tenhle malý detail nechala pro sebe. Polkla své rozmrzení a za stálého chodu kamer si vykasala šaty a následovala skupinu.

V polovině cesty předstírala klopýtnutí a těžce se opřela o Kaelena. Zachytil ji včas a ve tváři se mu zračily obavy. „Giselle, jsi v pořádku?“

Povzdechla si. „Jo, jenom... tyhle boty vážně nejsou dělané na túry.“

Kaelen probodl režiséra pohledem. „To myslíte vážně? Nemůžeme tam prostě vyjet autem?“

Režisér rozhodil rukama. „Bez šance. Cesta je pro jakákoli vozidla příliš úzká a strmá.“

Giselle se stáhlo hrdlo. Představa, že se povleče nahoru na těch dvoupalcových podpatcích, byla sama o sobě peklem, ale přinutila se k úsměvu a kývla na Kaelena. „To je v pořádku. Prostě pojďme dál.“

Kaelen to nehodlal akceptovat. Znal Giselle moc dobře. „Tohle ti zničí nohy.“

Znovu vrhl pohled na režiséra a v duchu proklínal každého, komu přišel tenhle výšlap jako dobrý nápad.

I on sám měl co dělat v polobotkách a obleku, takže si nedokázal představit, jak by to měla zvládnout Giselle v podpatcích a těch dlouhých šatech.