„Nemůžu uvěřit, že jsou fakt kurva druhové! To je blbost! To já tu jsem od samého začátku! Já se ji snažím chránit! Ne ten bezcenný zkurvený vysavač duší!“ Corbin přicházel o rozum od chvíle, co došlo na tu scénu ve škole. Měl to být on, kdo jí přijde na pomoc, on, kdo ji bude utěšovat! Ne ta zpropadená šelma!

„Musíš se uklidnit. Nebudeš schopný logicky uvažovat, když to neuděláš.“ Sienna se snažila tohohle šílence uklidnit. Nejdřív chtěla Corbina. Měl to být jejich budoucí alfa a ona chtěla to místo luny. Svého druha ještě nenašla a nikdy ani nechce. Na místě by ho odmítla, pokud by to nebyl někdo mocný. Přišla za Corbinem s cílem svést ho, aby s ním utvořila pouto a nechal na ní svou značku, ale v tom selhala, když ho našla, jak ničí svůj pokoj. Nečekala, že se tak snadno přizná ke svým citům k Freye, a ještě víc ji šokovalo zjištění, že jejím druhem je Obsidiánový král. V tu chvíli Corbinovi řekla, že mu pomůže získat Freyu a pak si vezme Kaelara pro sebe. „Vím, že si myslíš, že je to nemožná mise, a taky bude, jestli se sakra nehodíš do klidu!“ Ztrácela s tímhle bláznem trpělivost.

„Prostě nedokážu snést pomyšlení na to, že by se ten chlap mé Freyi byť jen dotkl! Zaručeně vím, že u ní přespává, a vsadím se, že se k ní dokonce tulí i v posteli! Je to zvrácené. Vím, že na něj je moc čistá a že by se mu nikdy tak snadno dobrovolně neoddala. Co když ji nutí dělat něco, co sama nechce? Jak jí pak asi tak pomůžu???“ Corbin teď už jen blábolil nesmysly. Jediné, co Sienna mohla udělat, bylo obrátit nad ním oči v sloup. Ten muž měl naprosté bludy.

„Fajn, zatímco ty se tu budeš dál utápět v sebelítosti, já si jdu nechat udělat nehty. Na tebe zrovna nemám nervy. Čauky!“ Sienna byla až příliš nadšená z toho, že odchází.

Corbin jen zíral na dveře. *Nemůžu uvěřit, že vážně chceš její pomoc. Je naprosto k ničemu.* Corbinův vnitřní vlk tu ženu nesnáší. *Ona nám nepomůže získat naši Freyu. Chce jen být Kaelarovou královnou, což by se mimochodem stejně nikdy nestalo. Cítím to v kostech, pokusí se Freyi zbavit.* Jeho vlk byl neklidný. Na Freye mu hodně záleželo a chtěl ji stejně silně jako jeho člověk.

*Uklidni se. Nepustím ji k Freye ani na krok. Nechám ji při představě, že nám pomáhá. Je to jen figurka v téhle hře. Nic víc a nic míň.* Corbin se snažil svého vlka uklidnit. Nepotřeboval dvě šílené mysli pokoušející se zrealizovat plán. *Ona bude ta, co to všechno odnese. Až dostaneme Freyu a odvezeme ji odtud, navleču to tak, aby to vypadalo, že to byla ona, kdo Freyu odvezl. Všichni koneckonců vědí, jak je posedlá po moci, takže o tom nebudou dvakrát pochybovat, a až z ní Kaelar nedostane žádné informace, tak ji zabije. Zatímco se to bude dít, my si přisvojíme Freyu a budeme hodně, ale sakra hodně daleko odtud.* Corbin potřeboval už jen tu správnou chvíli na to, aby do sebe tenhle jeho plán zapadl.

~ ~ ~

„Co si o tomhle místě myslíš?“ Zeptal se Valerius Kellana, když se rozešli k domovu Kaelara a Freyi. Rozhodli se odložit to opíjení do němoty a terorizování Daria na později. Kaelar musel vědět, že ta situace s Vancem byla obrovské nedorozumění. Oba se obávali, že po něm Balor půjde ve chvíli, kdy Freya dnes večer usne, a nechtěli rozpoutat válku, která byla naprosto zbytečná.

„Jde to, jen chci říct, že to není domov. Nechápej mě špatně, ten les je úžasný. Miluju ta malá jezírka a potoky, co tam mají. Je tam klid, fajn místo na vyčištění hlavy, ale prostě to není domov. Chybí mi naše království, ale vím, že teď z tohohle místa musíme udělat náš domov. S tím jsem v pohodě, dokud mám vás a budu moct najít svou družku.“ řekl Kellan s mírným úsměvem. Doufal, že si z něj Valerius nezačne utahovat za tu sentimentalitu.

„Domov je tam, kde jsou moji bratři.“ To bylo vše, co Valerius řekl, načež položil Kellanovi ruku na rameno a lehce ho stiskl. Valerius byl možná občas pitomec, ale věděl, kdy ho jeho rodina potřebuje. „No, tohle je domov naší královny, Kellane.“ Valerius se na něj podíval a všiml si, jak se mu na tváři formuje zamračený výraz. On to také neschvaloval, ale co se s tím dalo sakra dělat. Pokud tam Freya chtěla zůstat, tak budiž.

„Počkej!“ vyštěkl Kellan na Valeria šeptem. „Co když tam vyrábí děti? Balor by nás zabil, kdybychom ho načapali u toho, jak je koulemi zabořený ve své družce, a upřímně, Vale, já chci žít.“ Kellan ze sebe ta slova sypal, protože věděl, že Kaelar by jim nikdy neublížil, ale Balor je nevyzpytatelný. Proto se ho taky všichni tolik bojí.

„Panebože, hahahah, ty jsi směšný!“ Valerius nedokázal udržet smích. „Nemyslím si, že ta garáž je zvukotěsná aáááá neslyším žádné zvuky milování, takže klídek, ty blázne.“ Valerius zaklepal a čekal na odpověď.

„Kdo to zase sakra je!“ uslyšel Valerius z druhé strany Balora, znějícího už tak otráveně. *Paráda.* Pomyslel si. Dveře se rozletěly a odhalily podrážděného plyšového medvídka. „Vale! Kellane! Pojďte dál a připojte se k zábavě.“ Pronikl Balor sarkastickým tónem.

Valerius a Kellan si vyměnili pohledy a opatrně vešli do místnosti. Kellan se na Freyu jen usmál a šel se posadit na pohovku, zatímco Valerius přimrzl k zemi. Nemohl uvěřit vlastním očím! „Co tu kurva děláš!?“ Vyplivl Valerius na Branta. Jak se vůbec opovažuje myslet si, že se tu může zjevit, kdy se mu sakra zachce!

„Vale... já...“ Než Brant stihl vůbec něco vysvětlit, Valerius už na něm klečel a sázel mu jednu ránu za druhou.

„Drž hubu!“ *rána* „Ty mi nebudeš říkat Vale!“ *rána* „Jsi odpad!“ *rána* „Nenávidím tě!“ *rána* „Odešel jsi od nás a myslíš si, že se můžeš prostě jen tak vrátit do našich životů, jako by se nic nestalo?!?“ *další dvě rány* „Jdi do prdele!“ Valerius zkrátka pokračoval. Vůči tomuto muži se v něm nahromadilo tolik vzteku. Bylo na čase to všechno vypustit ven!

Balor okamžitě popadl Freyu vteřinu poté, co se Valerius vrhl na Branta. Věděl, že tohle nedopadne dobře, a nechtěl, aby se ocitla v křížové palbě. Freya jen zabořila obličej do jeho břicha, protože se na to nechtěla dívat. Kellan byl v naprostém šoku, snažil se Valeria z toho chudáka odtrhnout, ale vytrvale uboze selhával.

Brant se ani jednou nepokusil Valeria zastavit; věděl, že si to všechno zaslouží. Opustil své dva nejlepší přátele ze svých vlastních sobeckých důvodů. Kaelar mu nabídl místo kapitána své elitní jednotky. Ano, přinášelo to spoustu zodpovědnosti, ale bylo nesmírnou poctou dostat nabídku na místo po boku krále. Ale co Brant udělal? Utekl. Odešel uprostřed noci a už se nikdy nevrátil. Zpočátku si Kaelar s Valeriem mysleli, že možná cítil, že to musí přijmout; nikdy by ho do toho nenutili. Brant byl ten nejlepší bojovník, kterého v království měli. Zkrátka se zdálo být správné nabídnout mu tu práci, ale co dostali na oplátku? Jejich vlastní nejlepší přítel je opustil. Brant neodešel jen na pár dní, to ne, byl pryč přes osm tisíc let. Po dlouhé době Kaelar konečně našel někoho jiného, kdo by byl hoden vést jeho elitní tým, a podrobil ho tomu nejhoršímu výcviku, jaký kdy kdokoli z jeho bojovníků zažil. Kellan ani jednou necouvl, prošel všemi zkouškami, veškerým výcvikem a co je nejdůležitější, Kaelara s Valeriem nikdy ani jednou neopustil. Tři muži se sblížili poté, co se z Kellana stal Kaelarův kapitán. Valerius a Kaelar by ani nevěděli, co by si bez Kellana počali. Byl s nimi po celých těch pět tisíc let a nikam se nechystal.

Poté, co Balor sledoval, jak Valerius vytlouká z Branta duši, rozhodl se, že ho musí odtáhnout; tedy, Kaelar rozhodl za něj. Balor by klidně nechal Valeria mlátit ho, dokud by si do sytosti neuvolnil zlost, ale Kaelar byl z těch dvou vždycky ten rozumnější.

„Jsi teď spokojenej?“ Zeptal se Balor.

„Kurva ani náhodou,“ zasyčel Valerius.

„Jak myslíš.“ Balorovi to bylo jedno. Otočil se k Freye a pevně ji objal. „Zlato, prozatím musím jít. Kaelar a Val si potřebují s Brantem o spoustě věcech promluvit a všichni víme, že nejsem zrovna nejlepší v tom vyříkávání si věcí. Ale jsem tu pro tebe, kdykoli bys mě potřebovala k čemukoliv, nebo si chtěla jen promluvit, prostě mě zavolej, ano, zlatíčko?“ Balor jí jezdil nosem nahoru a dolů po straně krku a vdechoval co nejvíc její sladké vůně. Voněla tak zatraceně sladce. S tichým zabručením v hrudi: „Miluju tě, tak ahoj holčičko.“ Balor pohlédl na svou roztomilou malou družku.

„Taky tě miluju.“ Freya se usmála a vlepila mu na tvář malý polibek. Když se odtáhla, viděla, jak Balorovy oči vybledly zpět do Kaelarových tmavě hnědých očí, a jen se na něj usmála.

„Ahoj.“ Kaelar se na ni usmíval od ucha k uchu.

„Ahoj ty,“ odpověděla Freya. Způsob, jakým na ni hleděl, jako by byla jedinou osobou na celém světě, ta nejcennější bytost vůbec, nemohla si pomoct a pokaždé se začervenala.

„Takže jsi mě nahradil, co?“ Brant se pomalu posadil na zem.

„Tak jednoduché to není, Brante.“ Valerius mu pak postupně všechno vysvětlil. Vysvětlil, co se s nimi stalo, když odešel, jak dlouho trvalo, než našli Kellana, jak moc pro ně Kellan znamená a jak se nikdy nevyrovnali s tím, že je opustil. Strávili pár hodin tím, že si o všem povídali a řešili, co s nimi bude dál. Kaelar dal zcela jasně najevo, že Kellan je a zůstane kapitánem stůj co stůj a že pokud se Brant skutečně chce vrátit domů, bude jim to muset dokázat. Valerius se pokusil nadhodit celou tu situaci kolem Vance, ale Kaelar ji okamžitě smetl ze stolu. S tím si bude dělat starosti zítra.

Freya tam byla celou tu dobu a přijímala všechny ty informace, které se na ni valily. Začínala být velmi unavená. Ze rtů jí uniklo drobné zívnutí, přesunula se na pohovce a položila si hlavu na Kaelarův klín. Kaelar ztuhl; jeho družka mu ležela na klíně tváří obrácenou přímo k jeho rozkroku. Zíral na ni a nemohl zabránit tomu, aby mu myšlenky nebloudily.

*Podívej se na ty plné, naducané, našpulené rty, zajímalo by mě, jak chutnají a jak by bylo cítit, kdyby byly na těch našich a kolem našeho...* Balorovo škádlení přerušil Kaelar, který se zničehonic postavil a mírně zvýšeným hlasem zařval: „Všichni okamžitě ven!“ Kellan s Brantem k němu zmateně vzhlédli, ale co se týče Valeria, ten si všiml hrbolu v jeho džínách, chytil ty dva idioty a odtáhl je ven.

Freya, která byla z toho, jak ji tak nečekaně přesunul, mírně omámená: „Co se děje? Co se stalo? Jsi v pořádku?“ Zeptala se s obavami.

„Freyo, zlato, podívej se, co to se mnou děláš...“ Kaelar se k Freye otočil čelem a sledoval, jak její zmatená malá tvářička zčervenala víc než rajče.