Balor otočil hlavou tak rychle, až by si jeden pomyslel, že mu upadne. Balor byl naprosto beze slov. Freya vypadala víc než jen naštvaně. Balor nedokázal zadržet tiché uchechtnutí, které z něj uniklo. *Děvky? O jakých nesmyslech to mluví??* Kaelar byl stejně zmatený jako jeho šelma. Balorovo tiché uchechtnutí přešlo v naprostý záchvat smíchu. Nedokázal to ovládnout.

Hněv Freyi na druhou stranu pomalu vyprchával. Ani si neuvědomila, že jí po tvářích už stékají slzy. Sklopila hlavu. „T-takže t-ti s-strážní m-měli t-tedy p-pravdu...“ Ze sebe sotva vysoukala Freya, bylo slyšet, jak se jí láme hlas.

Balor se okamžitě přestal smát. „O čem to mluvíš? Jací strážní? Co dělali jacísi strážní, že tě vůbec obtěžovali??“ Balor začínal trochu panikařit. *Kdo jí mohl kurva nakecat, že máme nějaké děvky nebo co!!* Kaelar překypoval vztekem. Lidé říkali jeho holčičce o nich nejrůznější lži! A vidět ji plakat tomu nijak nepomáhalo.

*Co mám dělat? Myslí si, že máme jinou ženu, Kaelare! Nevím, co mám dělat!* Balor se děsil toho, co by se stalo, kdyby ho odmítla poslouchat.

*Řekni jí pravdu! Začni tím, že jí řekneš, že nemáme žádnou jinou ženu, a pak jí vysvětli, kdo je Bane! Uklidni se! Řekla, že nám dá šanci, nemyslím si, že by věřila víc nějakým náhodným zkurveným strážným než nám! Prostě jí to všechno vysvětli! A pověz jí o páření démonů. To by jí mohlo pomoct uklidnit nervy. Je tak zranitelná, Balore. My pro ni musíme znamenat klid. Řekni jí, co pro nás znamená! Prosím...* Kaelar Balora skoro prosil.

*Dobrá, dobrá, tohle zvládnu.* Balor nebyl zrovna mluvka. Vždycky mlčel, dokud nebylo potřeba, ale kvůli Freyi byl ochoten vystoupit ze své komfortní zóny a být pro ni tím druhem, kterého potřebovala.

Freya Balorovi neodpověděla, když se na strážné zeptal. Úplně na ně zapomněla, dokud to všechno nezačalo. Nejspíš ještě pořád čekají, až dokončí schůzku, která skončila asi před třiceti minutami. Zatímco Balor vypadal ztracený ve svých myšlenkách, Freya jen přešla ke své malé pohovce a s těžkým povzdechem sebou plácla. Nechtěla myslet na to, že Kaelar a Balor jsou mužské děvky, ale na druhou stranu, nemohla jim to mít za zlé, že? Vždyť jsou mnohem, mnohem, mnohem starší než ona. Nemohla po nich přece chtít, aby byli i po těch tisících a tisících letech stále panicové...

„To je fuk.“ Bylo to jediné, co Freya chtěla říct. Už v téhle konverzaci ani nechtěla pokračovat.

„Zlato, poslouchej, neexistujou žádný dě...“ Balor byl přerušen uprostřed věty.

„Prostě na to zapomeň, ano?! Nechci z toho nic slyšet! Prostě odejdi i se svým kamarádem a zavolej si koho chceš. Je mi to jedno. Jen běž pryč, dobře...“ vyštěkla Freya.

„Ze všeho nejdřív si mě poslechneš a to každý zpropadený slovo, co řeknu, jasné družko? Nemám absolutně žádné tušení, o čem to tady kurva mluvíš! Žádné děvky neexistují. Nevím, kdo tě nakrmil těmi lžemi, ale jak to zjistím, vytrhnu jim hrdlo. Řekla jsi, že mi dáš šanci, tak to s námi prosím nevzdávej. Nic špatného jsme neudělali. Omlouvám se, že jsem se smál, upřímně jsem myslel, že vtipkuješ nebo tak něco. Zlato, já, vlastně my jsme *nikdy* s žádnou ženou nebyli. Ani jediný polibek, zlatíčko. Veškerá naše poprvé budou s naší družkou, s tebou. Démoni nespí s jinými. My *nejsme* vlci. Ti mají absurdně vysoký sexuální apetit a z nějakého důvodu nedokážou udržet svý ptáky v kalhotách, dokud nepotkají svou družku. Je to upřímně řečeno ubohé.“ Balor se odmlčel a ujišťoval se, že Freya poslouchá. Samozřejmě že poslouchala, vždycky poslouchala. „Naše matka strávila staletí sledováním toho, jak Měsíční bohyně obdarovává jiné tvory svými druhy a družkami a pak pozorovala, jak s těmito protějšky zacházejí jako s hadrem – podvádějí se, bijí se, znásilňují své druhy i ostatní. Naše matka odpřisáhla Měsíční bohyni, že pokud by ji někdy obdařila druhem, ona ani její druh by nikdy nedopadli jako ti *čoklové*. Asi ji Měsíční bohyně slyšela a přijala její ‚výzvu‘. Víš, lásko, Měsíční bohyně a naše matka jsou sestry. Ať už stvořil všechny ty bohy a bohyně kdokoli, zajistil, aby Měsíční bohyně a Ohnivá bohyně byly dvojčata. Nevím proč, ale stalo se tak. Každopádně, když naše matka zjistila, že se její sestra chystá požehnat jí i jejímu lidu druhy, okamžitě jim všechno pověděla. Byli tak nadšení. Dokonce i předtím, než byl náš lid obdařen druhy, nespali s každým na potkání. Takhle je naše matka nevedla. Jasně, někteří z nich se zamilovali lidským způsobem a založili rodiny a podobně, ale moje matka pevně věřila v čekání na pravou lásku neboli na ‚druhy‘ a neočekávala od svého království nic menšího. Samozřejmě páry, které se do sebe zamilovaly, akceptovala a podporovala je, ale to bylo ještě předtím, než nás Měsíční bohyně obdařila druhy.“ Balora začínala bolet hlava. Kaelar nezavřel pusu, dohlížel na to, aby Balor povyprávěl ten příběh správně a nevynechal jediný detail. „Přestože prohlásila, že její království nikdy neublíží svým druhům jako ostatní stvoření Měsíční bohyně, zřejmě jí to nestačilo. Měsíční bohyně se i tak rozhodla uvalit na náš rod ‚kletbu‘. Chtěla se ujistit, že naplníme její očekávání. Vidíš, zlato, my se nemůžeme spářit s nikým jiným než s našimi druhy. Samcům neztvrdne pták, samice se nemohou vzrušit, nemůžeme dělat ani cítit nic sexuálního s nikým jiným, než s naším osudovým druhem. Pro devadesát pět procent našeho druhu to nemusí být nutně kletba, ale co se týče těch zbylých procent, buď se snaží tu kletbu prolomit, nebo skončí tak, že ublíží svým druhům a zemřou. Neexistuje nic šedého, je to prostě jen černé a bílé, Freyo. Můžeme přijmout požehnání Měsíční bohyně a skutečně milovat naši družku, nebo můžeme utrpět tu nejnepopsatelnější smrt. Ano, když démoni zemřou na zemi, můžeme je oživit v pekle, ale pokud takto zradí Měsíční bohyni, zemřou nadobro a ani já je nemůžu zachránit. Ne že bych takový typ muže nebo ženy ve svém království chtěl.“ Balor své vyprávění přerušil, aby se podíval, jestli má Freya nějaké otázky.

„Och... já... Co... Takže...“ Freya si nemyslela, že by to všechno dokázala vstřebat. Byla vlastně v šoku. Neměla o téhle historii ani ponětí, nikdy ji to neučili v hodinách historie nadpřirozených bytostí ve škole, jak by měli. Určitě o tom ostatní vědí?

„Čekali jsme na tebe přes deset tisíc let, Freyo. *Nikdy* bychom tě nezradili, *nikdy* bychom ti neublížili. *Nikdy* bychom ti nedali důvod nám nevěřit. Ty jsi náš svět, holčičko. Čekali bychom na tebe další tisíce let. Nikdo na této planetě, ve vesmíru, v galaxii není důležitější než ty.“ Balor celou dobu udržoval s Freyou oční kontakt, aby věděla, že mluví jen pravdu. *NEZAPOMEŇ JÍ ŘÍCT, KDO JE BANE, TY DEBILNÍ OPIČÁKU!!* Řval Kaelar jako divoká bánší. „A holčičko, Bane není žena. Bane je démon. Je to náš pekelný pes. Chtěla by ses s ním seznámit?“ Balor se zlehka uchechtl, když si všiml toho šokovaného výrazu v její tváři, který se rychle změnil v rozpaky. Byla kurva roztomilá.

„Co takhle počkat s t...“

*Ááá!* Freya nadskočila a spadla z pohovky. Úplně na toho muže u dveří zapomněla. „SNAŽÍTE SE MI PŘIVODIT INFARKT?!“ Freya se snažila uklidnit svůj zběsilý tlukot srdce.

Balor neztrácel čas a popadl svou družku do náruče, neboť věděl, že jeho dotek jí pomůže uklidnit se, i když šlo jen o malé leknutí. To mu však nezabránilo vrhnout na svého starého přítele ten nejhorší vražedný pohled, jakého byl schopen, a věřte mi, jeho pohledy dokážou zabíjet.

„Proč jsi doopravdy tady, Brante?“ Balor s Kaelarem oba zapomněli, že tu Brant je.

„Netušil jsem, že tě naše královna už stihla proměnit ve velkého plyšového medvídka, Balore.“ Brant se ani nesnažil zadržet ten úšklebek, který se mu formoval na rtech. „Chci říct, nikdo tě přece nedokáže zkrotit, že? To jsi vždycky říkal. ‚Nikdo mě nikdy nedokáže ovládat, je mi jedno, kdo to je, nebo jak *výjimeční* si myslí, že jsou. Dokonce ani má družka mě nedokáže ovládat.‘ Tuším, že tohle byla přesně tvá slova, ne? Zní to docela neškodně, ale ta nenávist, která z tvého hlasu tehdy čišela, byla děsivá. Pamatuju si to tak živě.“ Brant věděl, co dělá, vždycky si užíval, když mohl Kaelara a Balora provokovat, obzvlášť když byl poblíž Valerius.

„Mýlil jsem se.“ Balor promluvil klidně a už si Branta ani nevšímal, ani mu nevěnoval pozornost. Balor v sobě nemohl mít ani unci hněvu, když držel své zlatíčko. Dokázala všechno zlepšit už tím nejmenším dotekem.

Brantova čelist skoro dopadla na zem. Byl si jistý, že svého přítele vyvede z míry už jen tím, že se objeví, ale když to nezabralo, s naprostou jistotou si myslel, že snaha ztrapnit ho před jeho družkou zafunguje, a přece opět bídně selhal.

Balor s Kaelarem se pro sebe jen smáli. Vždycky si užívali čtení myšlenek ostatních lidí. Samozřejmě by už nikdy nečetli myšlenky Freye bez jejího dovolení, cítili, jak ji to naštvalo, když jí přečetli myšlenky během cesty autem domů hned po jejich prvním setkání, a už nikdy nechtěli, aby se tak cítila. Chtěli, aby jim bezvýhradně věřila.

Brant se stále ztrácel ve vlastních myšlenkách, zatímco sledoval, jak se Balor chová ke své družce. Byla to skutečně podívaná. Velká, zlá, děsivá šelma byla zkrocena. Bylo to neuvěřitelné.

„Omlouvám se, že jsem tě s Valem opustil... Já jen... chci se vrátit domů. Nebyl jsem připravený na všechnu tu zodpovědnost, ale teď už jsem. Byl jsem pryč už dost dlouho. Chci své místo tvého kapitána,“ pronesl Brant sebevědomě.

Balor na něj ani nepohlédl. „Byl jsi nahrazen.“