"Spíš jsem se bála sama sebe," řekla jsem tiše. "Bála jsem se toho, že budu doopravdy šťastná."

Gideon si mě chvíli prohlížel, jako by se snažil vstřebat každou vrstvu toho, co jsem se mu právě přiznala. Prsty jemně kroužil po mé ruce a ten známý dotek mě okamžitě uklidnil.

"Vysvětli mi to," řekl tiše.

Zhluboka jsem se nadechla a snažila se rozmotat myšlenky, které ve mně žily pohřbené celé roky.