V pondělí ráno jsem dorazila do kanceláře o patnáct minut dřív než obvykle. Ivy už tam ale byla, seděla u stolu s kouřícím šálkem kávy a hromadou dokumentů rozložených před sebou. Když jsem vešla, vzhlédla a zkoumala mě tím zvědavým výrazem, který jsem až moc dobře znala.

„Dobré ráno, princezno,“ řekla a usrkla kávy. „Jaký byl tvůj víkend plný objevování Londýna?“

„Bylo to zajímavé,“ odvětila jsem