Celé dopoledne jsem si nacvičovala, co Harrymu řeknu. Teoreticky to byla jednoduchá konverzace. Poděkovat mu za dárky. Nechat si desku. Vrátit náhrdelník. Prosté, jasné, bez jakéhokoliv dramatu.

Tak proč se mi třásly ruce, když jsem vzala do dlaní tu malou tmavě modrou sametovou krabičku?

Běžely už skoro dvě hodiny odpoledne, když jsem konečně sebrala dost odvahy a vyrazila k jeho kanceláři. Dveře