"Ty jsi mě *prodala*?" Ta slova se Freye vydrala z hrdla, syrová naprostým odporem a tak hlubokou nedůvěrou, až se jí z toho udělalo fyzicky špatně.

Tíživá, dusivá atmosféra uvnitř jejího domova z dětství jí těžce svírala plíce. Známý, žaludek zvedající puch zvětralého bourbonu a levného květinového parfému ulpíval na loupající se tapetě – v domě, který už dávno zničilo věčné opilecké otupění jejího biologického otce a který její macecha proměnila v opravdové vězení psychického týrání.

Eleanor, zcela postrádající jakoukoli mateřskou vřelost nebo základní lidskou slušnost, se Freyině rozhořčení jen chladně ušklíbla. Stála uprostřed spoře osvětleného obývacího pokoje, paže pevně zkřížené na hrudi, oči vypočítavé a naprosto bez výčitek. "Zaplatil za tebe padesát tisíc dolarů," prohlásila Eleanor suše a ta přesná částka jí splynula ze rtů jako tuctový účet za nákup. "Co jiného můžu dělat, Freyo? Jsi koupená a zaplacená. Ta dohoda je konečná."

Aby toho stupňujícího se zlého snu nebylo málo, Eleanor sáhla na přeplněný konferenční stolek a popadla zmačkanou lesklou fotografii. Agresivně ji strčila směrem k Freye. Freya zamrkala, zrak se jí na okamžik rozostřil, než zaostřila na svého kupce. Muž, který na ni z fotografie zíral, byl plešatící, neuvěřitelně tlustý a viditelně nepřitažlivý. Přes vrásčitou tvář se mu táhl samolibý, dravčí úsměv. Bylo mu zjevně hodně přes padesát. Freyiným tělem otřáslo prudké zachvění. Jí bylo pouhých jedenadvacet. Při pouhém pomyšlení na to, že by se jí ten nechutný muž dotkl, jí naskočila husí kůže.

"Já se vdávat nebudu!" Freyinými žilami projela panika a vzdor, jež přehlušily její strach. Vyrazila fotografii z Eleanořiny ruky a sledovala, jak se snáší na skvrnitý koberec. "Už mám přítele! Nejsem nějaký majetek, abys mě mohla vyměnit s tím, kdo nabídne nejvíc! Když tak nutně potřebuješ peníze, proč jsi tomu zvrhlému starci neprodala Sloane?"

Než vůbec Freya stihla dokončit svou zoufalou obranu nebo se připravit na nadcházející odvetu, Eleanořina paže vystřelila dozadu. Ten úder byl oslepujícím způsobem rychlý. Eleanořina otevřená dlaň tvrdě udeřila Freyu přes tvář. Třaskavé, palčivé plácnutí se hlasitě rozlehlo od stěn. Čirá fyzická síla odhodila Freyinu hlavu do strany, až jí cvaklo v čelisti a ostře jí zalehlo v uchu. Přes bledou tvář se jí okamžitě rozlila spalující, doruda žhnoucí bolest.

"Ty hloupá děvko!" zaječela Eleanor a spustila jedovatou tirádu, zatímco se její obličej zkřivil do ohavné masky vzteku. "Už za tebe zaplatil! A ty peníze jsou už dávno pryč! Vdáš se za něj ve vteřině, kdy odpromuješ, nebo budu nucená tenhle zpropadený dům prodat! Já nás držela nad vodou, zatímco ty a ten tvůj budižkničemu otec nás táhnete do nekonečných dluhů!"

Aby toho nesnesitelného psychického týrání nebylo málo, Freyina nevlastní sestra Sloane stála ležérně opřená u oblouku do kuchyně. Sledovala to násilné napadení bez jediné špetky empatie a chichotala se se zlomyslným, zvráceným potěšením. "Měla byses cítit jako šťastlivec, Freyo," rýpla si krutě Sloane a přejela si pěstěným nehtem po vlastní čelisti. "Upřímně, měla bys mé matce děkovat za to, že si vůbec někdo myslí, že za něco stojíš."

Freya se odmítla podvolit jejich zrůdným požadavkům, přitiskla si třesoucí se ruku na hořící tvář a zlostně se zadívala na ty dvě ženy, které ukradly její život. "Za toho muže se nevdám," prohlásila Freya hlasem, který se sice třásl, ale byl ukován z čistého železa. "A tenhle dům prodávat nebudete. Těch padesát tisíc dolarů splatím sama!"

Nechala tam malou plátěnou tašku s věcmi, pro kterou se původně do domu vplížila. Nepotřebovala je. Nepotřebovala absolutně nic z této toxické pustiny. Freya se otočila na podpatku, zadupala chodbou, rozrazila těžké vchodové dveře a vrhla se do neúprosné, ledové průtrže mračen.

Ledový liják ji zasáhl jako zeď jehel. Mrazivá voda jí okamžitě promočila tenkou bundu a přilepila jí oblečení těsně na třesoucí se kůži. Jak běžela naslepo po zaplaveném chodníku v obytné čtvrti, ledový déšť se volně mísil s jejími horkými, vzteklými slzami. Hruď se jí zvedala přiškrcenými vzlyky, čiré trauma z toho, že byla *prodána*, se jí svíralo kolem hrdla jako svěrák. A přece se uprostřed oslepujícího deště a zdrcujícího zoufalství její chaotické myšlenky zoufale upínaly k jedinému jménu.

*Wes.*

Představoval pro ni právě teď naprosto jediné záchranné lano. Wes byl laskavý, byl konejšivý a co bylo nejdůležitější, pocházel z velmi bohaté rodiny. Byl to muž, za kterého se plánovala po promoci provdat, ten, který vždycky ovládal magickou schopnost nechat její špatné pocity rozplynout v nicotu. Wes bude určitě přesně vědět, co dělat. Dokáže ji před Eleanor ochránit. Dokáže ji zachránit před tou padesátiletou zrůdou.

Promočená úplně na kost a třesoucí se tak prudce, až jí cvakaly zuby v lebce, se Freya hnala přes zaplavený univerzitní kampus k jeho koleji. Zoufale potřebovala, aby ji z této noční můry za bdění zachránil. Potřebovala, aby ji objal a řekl jí, že všechno bude v pořádku. Pospíchala chodbou koleje pokrytou kobercem a dychtivě zaklepala na jeho dveře, přičemž se jí dech zasekával v hrudi, jak čekala, až se klika otočí.

Její křehké naděje se však roztříštily přesně v ten okamžik, kdy těžké dveře s vrzáním povolily. Nebyla to Wesova pohledná, uklidňující tvář, která ji přivítala. Byl to jeho spolubydlící. Stál ve dveřích, na sobě zmačkanou mikinu a oči se mu zjevným poplachem rozšířily při pohledu na promočenou, třesoucí se dívku stojící na jejich prahu.

"Aha. Ahoj, Freyo," řekl a neohrabaně přešlapoval z nohy na nohu.

"Omlouvám se, že vyrušuju," vykoktala Freya a pevně si obtočila paže kolem mrznoucího trupu, aby zastavila ten třes. "Je tu Wes? Opravdu, ale opravdu ho teď hned potřebuju vidět."

Spolubydlící se okamžitě vyhnul jejímu pohledu. Podrbal se na zátylku a zadíval se na své ponožky s neuvěřitelně nepříjemným, nervózním zaváháním. "Je..." Spolubydlící těžce polkl, hlas se mu zadrhával. "Není tady. Před chvílí někam odběhl. Říkal, že... má něco na práci."

V domnění, že Wesa prostě jen zavalila zdrcující očekávání jeho přísné, vysoko postavené rodiny, pocítila Freya okamžitě ostré bodnutí viny. A ona je tady, objeví se naprosto neohlášená, připravená vysypat mu do klína své katastrofální rodinné drama, zatímco on se už tak potýká s vlastním stresujícím životem.

"Aha. To nevadí," dokázala ze sebe Freya vymáčknout slabý, ubohý úsměv. "Chápu. I tak díky. Zkusím mu prostě zavolat později."

Otočila se ke dveřím zády, připravená odtáhnout své vyčerpané tělo pryč.

"Freyo?" zavolal spolubydlící najednou.

Zastavila se a ohlédla se přes rameno. Spolubydlící k ní natahoval ruku, jeho výraz ve tváři divoce bojoval se smutnou, nevyřčenou pravdou. Vypadalo to, jako by se mu hrdlem dralo nějaké těžké tajemství a prosilo, aby mohlo ven. Zíral do jejích zarudlých, slzami smáčených očí po jeden dlouhý, mučivý okamžik. Ale nakonec mu ramena poraženě klesla. Zavrtěl hlavou a pohřbil to, co se chystal říct.

"To nic," zamumlal tiše. "Jen... dávej tam venku na sebe pozor, jo?"

Zavřel dveře a nechal ji zcela samotnou v tiché, potemnělé chodbě.

Cesta zpět na její vlastní kolej jí připadala jako vyčerpávající, nemožný pochod smrti. Freya se trmácela blátivými kalužemi, těžce zatížená litry vody uvězněnými v jejím oblečení, hlubokým smutkem kotvícím v jejím srdci a čirým, nefiltrovaným vyčerpáním vyzařujícím z jejích kostí. Opravdu měla pocit, jako by to byl absolutně nejdelší den celého jejího života. Byla potlučená, pohmožděná a emocionálně vyčerpaná až na samý bod zlomu.

Ale právě když konečně vstoupila do své vlastní chodby a přiblížila se ke známým dřevěným dveřím svého pokoje, škvírami k ní dolehl slabý zvuk. Byl to zřetelný zvuk jejího vlastního jména.

Freya zpomalila své loudavé kroky, mokré tenisky jí slabě vrzaly o linoleové dlaždice. *Co dalšího se dnes ještě může stát?* zašeptala si pro sebe a v žaludku se jí usadila čerstvá vlna děsu. Zadržela dech a přistoupila blíž, tiskla ucho k rámu dveří.

Tlumené hlasy prosakující levným dřevem se najednou vyostřily v devastující, křišťálově jasnou realitu. Ten hrůzný šok ji okamžitě paralyzoval.

"No tak, Wesi," zašišlal nechutně sladký hlas. "Stejně si nakonec budeš muset mezi námi vybrat. Řekni mi to, zlato. Která z nás to je? Koho doopravdy miluješ?"