"Rozveďme se, Vivienne."

Ostré syčení prvotřídních steaků opékajících se na rozpálené pánvi naplnilo kuchyň vily Blackwoodů, ale ta jediná, nemilosrdná věta v mžiku roztříštila domácí idylu. Vivienne Ashcroftová na místě zamrzla. Náhlé prsknutí žhavého oleje ji zasáhlo přímo do bledé tváře, přesto vůči pálivé bolesti zůstala zcela necitlivá.

Dominic Blackwood, její manžel už čtyři roky, stál přímo za ní. Jeho hlas zněl odtažitě a ledově, naprosto zbavený jakéhokoli tepla či náklonnosti. "Jsme manželé jen na papíře," prohlásil zcela jasně a jeho tón prořízl teplý vzduch kuchyně. "Nyní, když smluvené čtyři roky uplynuly, je čas naši transakci ukončit."

Vivienne se chytila okraje mramorové linky, až jí zbělely klouby. Její mysl se okamžitě ponořila do temných hlubin její tragické minulosti. Před čtyřmi lety její rodina utrpěla katastrofální bankrot. Drtivý a dusivý tlak finančního krachu dohnal její milované rodiče k tragickým sebevraždám a nechal mladou Vivienne zcela osamocenou, aby se s tou děsivou spouští vypořádala sama. Bez peněz a bez možnosti se kamkoli obrátit byla donucena k tomuto sňatku z rozumu.

Byl to svazek uspořádaný výhradně proto, aby byl splacen dluh za záchranu života jejímu zesnulému dědečkovi. Tento vážený generál kdysi před desítkami let zachránil Dominicova dědečka na krvavém bitevním poli. Navzdory čistě transakčnímu základu jejich manželství se Vivienne dopustila té nejhloupější možné chyby – hluboce se zamilovala do toho neuvěřitelně přitažlivého muže, který před ní stál. Upínala se k zoufalé, naivní naději, že její tichá oddanost a bezchybné ztvárnění role dokonalé manželky nakonec rozehřejí jeho ledové srdce.

Realita se však ukázala jako neskutečně krutá.

Dominic popošel blíž a zkrátil vzdálenost mezi nimi. Bez servítků k ní po kuchyňském ostrůvku posunul silný stoh nedotčených rozvodových papírů. Jeho přísný, neústupný výraz dával naprosto jasně najevo, že k ukončení jejich manželství přistupuje jen jako k jakékoli jiné všední obchodní záležitosti.

"Dám ti vyrovnání ve výši čtyřiceti milionů dolarů a luxusní střešní apartmán ve Veridian Heights," přikázal chladně Dominic. "Pokud nemáš žádné námitky, podepiš ty papíry."

Vivienne pomalu sklopila zrak a přelétla očima dlouhou řadu nul vytištěnou na stránce. U srdce ji bodl hluboký, mučivý pocit smutku a ponížení. V duchu si spočítala tu krutou matematiku. Čtyřicet milionů dolarů za čtyři roky neopětované lásky a tichého, každodenního utrpení. To byla její absolutní hranice.

Vzhlédla k nápadně krásné tváři muže, kterého po léta milovala, a tiše se zeptala: "Opravdu to musíme udělat?"

"Ano," odvětil Dominic rázně a nedal najevo absolutně žádný náznak zaváhání.

S vědomím, že jakékoli další prosby nebo emotivní námitky by padly jen na hluché uši, se Vivienne v tu chvíli rozhodla, že svou ztracenou důstojnost už dál nenechá vláčet blátem. V duchu si ujasnila, že čtyřicet milionů víc než dostatečně vynahrazuje bolest, kterou si vytrpěla. Zvedla z linky elegantní pero a rázně na dokumenty načmárala svůj podpis.

Tato nezvyklá rozhodnost Dominica hluboce zaskočila. Hleděl na podepsané papíry a obočí se mu mírně stáhlo. Znal Vivienne jen jako křehkou, povolnou a strašlivě nerozhodnou ženu. Vidět tuto její novou, neochvějnou stránku v něm zanechalo nevysvětlitelnou, trpkou pachuť. Rychle ten nepříjemný pocit, který se mu svíral v hrudi, zahnal.

"Dám ti vědět, až se ty dokumenty vyřídí," nařídil a jeho hlas opět ztvrdl. "Do dnešního večera se vystěhuj."

Otočil se a rázným krokem vyšel z kuchyně, aniž by čekal na jakoukoli další diskuzi.

Hned tu noc vyvrcholila nepřátelská atmosféra ve vile Blackwoodů. Těžké vchodové dveře se s trhnutím otevřely a hospodyně prudce vyhodila Vivienniny osobní věci do chladného nočního vánku. Kufry se kutálely po kamenných schodech a rozletěly se dokořán.

"Patří ti to, ty zlatokopecká pijavice!" proklela ji krutě služebná, tvář zkřivenou zlomyslným úšklebkem, zatímco jásala z verandy. "Už bylo načase, aby tě konečně vykopli!"

Vivienne mlčky dřepla na mrazivou dlažbu, ruce se jí mírně třásly, zatímco sbírala své rozházené oblečení. Vtom se pozemkem rozlehl zvuk pneumatik křupajících na štěrku. Luxusní auto zastavilo přímo za ní.

Z vozidla vystoupila vysoká, štíhlá žena. Byla to Isolde Beaumontová.

Úplně stejná hospodyně, která ještě před chvílí křičela na Vivienne sprosté nadávky, okamžitě přešla do patolízalského, dychtivého tónu. Seběhla ze schodů a spěchala přivítat nového hosta s naprostým nadšením. "Slečno Beaumontová! Jste tady! Vítejte, vítejte!"

Aniž by plazící se služebné věnovala jediný pohled, Isolde chladně nařídila: "Opatrně s mými věcmi. Jestli se rozbije jediná věc, nesplatila byste to do konce života."

Dřepící na zledovatělé zemi a s oblečením křečovitě sevřeným v rukou Viviennino celé tělo ztuhlo. Jak vyslechla tuto výměnu slov, během pouhých několika vteřin jí v mysli do sebe zapadly všechny trýznivé kousky skládačky a zanechaly ji ve stavu mrazivého prozření.