Lyra měla pocit, jako by se vůči své nejlepší kamarádce dopustila ohavného zločinu. Slzy se jí po tváři lily jako déšť, vzala Vivienniny ruce a plácala jimi po svém vlastním těle a přála si, aby to mohla Vivienne vynahradit svou smrtí.

„Nesmysl! Jak bych ti to mohla někdy vyčítat? Jediný, kdo za to může, je ten parchant Nathaniel.“

Vivienne jemně setřela Lyřiny slzy a trpělivě jí vysvětlovala, jak