Celé město Kingsport bylo toho dne v šoku.

Zprávy o hrůzném rozčtvrcení mladé ženy z místní smetánky se šířily rychlostí blesku.

Obětí byla Serena Vanceová, milovaná dcera rodiny Vanceových. Tato rodina vlastnila obrovské obchodní impérium.

Její uťatou hlavu objevil rybář na břehu řeky.

Ostatní části jejího těla se však stále nenašly.

Když se ta zpráva dostala na veřejnost, její rodina se zhroutila žalem a zoufale naříkala.

Serena byla jedinou dcerou rodiny Vanceových. Měla milující rodiče a pět starších bratrů, kteří ji zbožňovali.

"Opravdu se to děje? Jsem vážně mrtvá?" Serena nevěřícně zírala na své rodiče a bratry, kteří usedavě plakali.

Nedaleko stála skupina reportérů a fotila si tuto srdceryvnou scénu.

"Tati, mami, bráškové, to jsem já – Serena!" Serena se pokusila vykročit vpřed, ale pak ucítila, jak se vznáší pryč.

Když pohlédla sama na sebe, náhle si uvědomila, že se stala duchem.

Vzpomněla si na předchozí den: večeřela s rodinou v restauraci, pak nastoupila do auta. Poté vše zahalila tma.

Její rodina plakala a prosila policii, aby jejího vraha našla co nejdříve.

Odmítli rozhovory a pod ochranou bodyguardů se vrátili domů.

Serena je následovala.

Stále nedokázala pochopit, proč musela zemřít.

Jakmile dorazili domů, něco nehrálo. Její rodiče a pět bratrů už nebyli pohlceni žalem.

Zdrcující smutek, který je ještě před chvílí provázel, byl ten tam. Zdálo se, že její smrt vůbec neoplakávají.

Její otec, Tiberius Vance, ostře promluvil: "Dariusi, co sis sakra myslel? Ty hodíš její hlavu na tak veřejné místo? Našla se skoro okamžitě. Neříkal jsem ti snad, ať se toho zbavíš pořádně?"

Darius se okamžitě začal bránit. "Tati, myslel jsem, že když ji hodím do řeky, prostě odplave. Jak jsem mohl vědět, že ji najde nějaký rybář? A to nechme stranou – co mám dělat s těmi částmi těla u sebe v autě?"

Darius vypadal ustaraně. Chybějící části těla byly ukryté v jeho voze.

Její matka, Valeria Vanceová, ho okřikla: "Proč ses prostě nezbavil všeho? Proč jsi něco nechával?"

Dariusovi se třásly ruce, když odpovídal: "Myslel jsem, že ty kusy rozvezu na různá místa. Nikdo by to nikdy nedal dohromady. Ale jestli policie zjistí, že mám v autě kusy těla, je se mnou konec."

Tiberius se odmlčel, ponořený do myšlenek. "Zatím počkáme. Tuhle rodinu má teď policie v hledáčku, takže není vhodná doba jednat. My jsme oběti – rodina zesnulé. Nikdo nás nebude podezřívat. Až se situace uklidní, vyřešíme to."

Serena byla po vyslechnutí těchto slov v naprostém šoku.

Nemohla uvěřit, že lidé, kteří ji zabili, byli její vlastní rodina.

Myšlenky se jí zběsile honily hlavou a snažila se to všechno nějak pochopit, ale nedokázala najít jediný důvod, proč by ji chtěli mrtvou.

Předchozí noc s nimi povečeřela a nastoupila do auta.

Během jízdy na ni padla taková únava, že usnula.

Další věc, kterou věděla, bylo, že je mrtvá.

Její tělo bylo roztrháno na kusy a její ostatky rozesety.

"Proč byste mi to udělali?" křičela Serena v naprosté agónii.

Tohle byli její nejbližší, lidé, které milovala víc než cokoliv na světě.

Ale její křik byl zbytečný. Byla teď bloudícím duchem – neviditelná a neslyšitelná. Nemohli ji vidět, nemohli slyšet její bolest.

V tu chvíli se její druhý bratr Gideon náhle otřásl.

Zamračil se, jak se ho zmocnil neklid. "Proč mám pocit, jako by se najednou ochladilo? Straší nás tu Serena?"

Tiberius ho zpražil přísným pohledem. "Přestaň plácat nesmysly za bílého dne."

Zhluboka si povzdechl, myšlenkami zjevně jinde.

Pak Tiberius nasadil smutný výraz a řekl: "Vlastně to byla hodná holka. Byla poslušná a velmi oddaná.

Ale koneckonců, nebyla to naše biologická dcera. Teď, když je pryč, je to tak nejlepší. Konečně můžeme přivést naši skutečnou dceru zpět."

Serena si připadala, jako by do ní uhodil blesk.

Až nyní pochopila – nebyla jejich biologickou dcerou.

Když vyslechla celý tento rozhovor, zjistila, že rodina Vanceových před měsícem objevila, že při narození došlo v nemocnici k záměně dětí.

Serena nebyla jejich pravá dcera. Jejich biologická dcera byla předána jiné rodině.

Báli se, že by se Serena jednoho dne mohla vrátit ke své pokrevní rodině, vzít s sebou jejich bohatství a dát ho všechno svým skutečným rodičům.

A tak udělali brutální rozhodnutí – eliminovat jakékoliv budoucí hrozby.

Během večeře jí do pití přimíchali jed, po kterém v autě usnula.

Když ji zabili, tiše rozčtvrtili její tělo.

Darius řekl: "No, teď je všechno v pořádku. Naše skutečná sestra se konečně může vrátit domů."

Gideon dodal: "Tahle falešná měla umřít už dávno. Celé ty roky jen parazitovala na naší rodině."

Třetí bratr Rowan poznamenal: "Není divu, že jsem ji nikdy neměl rád. Ukázalo se, že to ani nebyla naše skutečná sestra."

Čtvrtý bratr Nolan pronesl: "Bolí mě pomyšlení na to, jak naše pravá sestra musela celé ty roky trpět."

Pátý bratr Silas se přidal: "Až se naše skutečná sestra vrátí, budeme se k ní chovat tisíckrát lépe. Je to naše pravá krev."

Každé to slovo bylo jako otrávená dýka, která se pomalu otáčela a drásala Serenino srdce.

Lidé, které kdysi nazývala rodinou, byli tak nesmírně krutí.

Ušpinili si ruce její krví a teď o její smrti mluvili tak otevřeně, jako by šlo jen o byznys.

Byli nemilosrdní, protože skutečná dědička se konečně vracela.

Serena nedokázala pochopit, jak mohli být tak bezcitní. Byli horší než zvířata.

Rozzuřená Serena zaječela a vrhla se na své bratry, s pěstmi připravenými roztrhat je na kusy.

Ale pokaždé, když se o to pokusila, prošla přímo skrz ně. Nebyla ničím víc než beztvarým duchem, pouhým stínem duše.

Nenáviděla je.

Nenáviděla je každou buňkou své bytosti.

"Aaaa..."

Serena v agónii zaječela, její hlas byl ochraptělý bolestí. Oknem náhle pronikl paprsek bílého světla a obklopil ji.

Nedokázala otevřít oči.

Když přišla k sobě, zjistila, že leží ve svém pokoji.

"Sereno, pospěš si, vstávej! Dnes jdeme ven na jídlo," řekla vesele její matka Valeria Vanceová.

Serena s trhnutím procitla.

Zírala na Valerii před sebou a instinktivně stáhla nohu pod přikrývku.

Bolela ji.

'Jsem stále naživu? Co se to děje?' pomyslela si Serena, zatímco jí mysl zastřel zmatek.

"Sereno, co se děje? Neslíbila jsi náhodou, že půjdeš s tátou a se mnou do restaurace?" zeptala se Valeria překvapeně.

Pak jí to došlo.

Čas se vrátil zpět. Byla zpátky v den před svým rozčtvrcením – v den před tou tragédií.

Serena si to jasně pamatovala. Byla to Valeria, kdo přišel do jejího pokoje a požádal ji, aby šla ven na jídlo. Potom nastoupila do auta a pak byla zavražděna.

Serenu zaplavila vlna radosti – znovu se narodila. Bůh jí dal druhou šanci.

Se vzpomínkou na zlomyslné tváře svých rodičů a bratrů stále živou v paměti Serena přesně věděla, co musí udělat. Změní svůj osud – ten, ve kterém byla rozčtvrcena.

"Mami, není mi moc dobře. Nechce se mi do restaurace. Nemůžeme se radši najíst doma?" řekla Serena tiše, ale pevně.

"Cože? Vždyť jsi mi to slíbila!" vyhrkla Valeria, zjevněaskočená.

Všechno už bylo připravené, vše nachystané k tomu, aby Serena napochodovala přímo do jejich pasti.

"Mami, vážně se necítím dobře. Je to jen jídlo. Můžeme se najíst doma, ne? Když ti na mně tak záleží, přece bys nechtěla vidět, jak se trápím, že ne?" prosila Serena a snažila se znít co nejpřesvědčivěji.

"Mám zavolat našemu rodinnému doktorovi, aby tě prohlédl?" zeptala se Valeria, stále plná předstíraných obav.

"To není potřeba, jen si na chvíli lehnu," odpověděla Serena a nepatrně se usmála.

Když Valeria viděla stav své dcery, na okamžik zaváhala, pak neochotně souhlasila a odešla z pokoje.

Serena si oddychla a pevně sevřela pěsti pod přikrývkou.

Potichu sama sobě přísahala, že tentokrát donutí rodinu Vanceových zaplatit za všechno, co jí udělali.

Když Valeria odešla z pokoje, řekla Tiberiovi: "Řekla, že se necítí dobře a nepůjde."

"Nepůjde? Všechny naše plány jsou připravené. Co budeme dělat teď?" ozval se Tiberius nespokojeně.

"Nemůžeme ji k tomu donutit, že ne?" odvětila Valeria.

"Je to vážně frustrující. Naše pravá dcera tam někde trpí a my s tím nemůžeme vůbec nic dělat," naříkal Tiberius.

"Tati, mami, o čem to mluvíte? Pravá dcera? Já nejsem vaše pravá dcera?" objevila se náhle Serena a přerušila jejich rozhovor.

Tiberius a Valeria ztuhli, nejistí, jak odpovědět.

"No tak, řekněte mi to – já nejsem vaše biologická dcera?" naléhala na ně Serena.

Pod tíhou jejích neústupných otázek nezbývalo Valerii nic jiného než říct pravdu.

Valeria chladným hlasem, postrádajícím jakoukoliv vřelost, řekla: "Sereno, máš pravdu. Nejsi naše biologická dcera. Když jsi se narodila, v nemocnici děti vyměnili.

Tví praví rodiče žijí jinde a my jsme plánovali si vás vyměnit zpět. Chtěli jsme ti to říct později, ale když už to víš... celou věc to usnadňuje."

Serena předstírala, že je zraněná a plná smutku.

Její cíl byl jasný: potřebovala zničit jejich plány, zajistit, aby přestali myslet na to, že ji zabijí.

Tentokrát je donutí zaplatit.