Když vyšli z budovy Ironclad Construction, Quinn i Tobias si zhluboka oddechli.

„Sereno, je to tímhle celé uzavřené?“ zeptal se Tobias.

Serena přikývla. „Jo, chyba je na jejich straně. K soudu s tím nepůjdou.“

„A co dál?“ zajímala se Quinn.

„Dál zamíříme na policejní stanici vyzvednout Branta,“ věnovala jim Serena uklidňující úsměv. „Záznam jsme už předali, takže jeho jméno bude očištěno.“

Tobias a Quinn s obdivem přikývli. Věděli, že nebýt dnes Sereny, ani jeden by nevěděl, co si počít. Samotná ta tlupa v černém oděných bodyguardů stačila k tomu, aby je zastrašila a zneklidnila.

Zanedlouho se jim podařilo přivést Branta zpátky domů. Když je Lenora spatřila, jak se vrací, samou radostí byla bez sebe.

„Díky bohu! Všichni jste v bezpečí. Dneska večer uvařím něco speciálního na oslavu!“ prohlásila se slzami v očích.

„Mami, ty ani nevíš, jak byla dneska Serena neuvěřitelná! Nebýt jí, Brant by se v žádném případě nevrátil...“ Quinn jí ochotně převyprávěla hrůzostrašné události toho dne.

„O nic nešlo,“ usmála se Serena a s lehkostí to mávnutím ruky přešla. „Jdu teď zkontrolovat tátu.“

*****

O pár dní později rodina Vanceových uspořádala večeři s rodinou Winslowových.

„Pane a paní Winslowovi, toto je naše dcera, Bianca! Přivedli jsme ji sem dnes, abychom ji oficiálně představili,“ prohlásila Valeria s úsměvem.

Bianca je laskavě pozdravila. Paní Winslowová na ni však jen zběžně vrhla pohled a udržovala si zdvořilý úsměv, zatímco v duchu se ušklíbala.

‚Tohle? Skutečná princezna?‘ divila se. ‚Není to nic než vesnický balík. Podívejte na všechny ty křiklavé doplňky – není o nic lepší než zbohatlice. Evidentně postrádá sebemenší smysl pro vytříbenost.‘

„Pane Winslowe,“ ozval se Tiberius a opatrně sondoval půdu, „děti už nám odrostly a Biance zrovna bylo osmnáct. Myslím, že je na čase, abychom začali plánovat jejich svatbu. Nám jako rodičům by to dodalo klid na duši.“

Pan Winslow se podíval na svou ženu, která okamžitě odpověděla se zdvořilým úsměvem.

„Není kam spěchat,“ odvětila paní Winslowová a stále se zdvořile usmívala. „Biance je teprve osmnáct a s vaší rodinou se zrovna shledala. S Calebem ještě neměli mnoho příležitostí se sblížit. Dejme jim nějaký čas, aby se navzájem lépe poznali.“

Tiberiovi a Valerii zamrzl úsměv na rtech. Oběma jim došlo, že Winslowovi hrají o čas.

Tiberius vycítil napjatou atmosféru, pozvedl číši na počest pana Winslowa a stočil rozhovor jinam.

„Tati, mami, na chvíli si odskočím,“ ozval se Caleb znuděný tímto tématem a vstal od stolu.

Jakmile Caleb odešel, Valeria Biance rychle věnovala významný pohled. Bianca to okamžitě pochopila, omluvila se a následovala ho.

Bianca si Caleba coby svého snoubence oblíbila. Považovala ho za o několik tříd lepšího než toho zmrzačeného snoubence, kterého jí dohodila rodina Montellových.

Rodina Winslowových byla domácností plnou prestiže a s bezchybnou pověstí. Bianca věděla, že když se přivdá do takové rodiny, zajistí jí to luxusní a bezstarostný život.

„Omluvte mě, pane Winslowe.“ Bianca dohonila Caleba.

„Potřebuješ něco?“ zeptal se Caleb a přejel ji zrakem od hlavy k patě.

‚Tahle ženská je příliš laciná,‘ pomyslel si v duchu. ‚V porovnání se Serenou hrála Bianca úplně jinou ligu. Myslím, že mi víc vyhovuje Serenino chladné a odměřené chování.‘

„Pane Winslowe, jdete se jen nadýchat čerstvého vzduchu? Dělala bych vám společnost. Koneckonců jste můj snoubenec. Přestože jsme se předtím nikdy nesetkali, obdivuji vás už dlouho...“ řekla stydlivě Bianca.

Caleb se podíval na její afektované chování a ušklíbl se. ‚Snažíš se mě svést, co?‘ pomyslel si. ‚Takových žen je dvanáct do tuctu. Jaká potupa pro rodinu Vanceových, že mají tak nestoudnou dceru.‘

Ale když už se mu sama nabízela, Caleb neviděl důvod, proč by ji měl odmítat. Zahákl jí prst pod bradu.

„Opravdu se ti líbím?“ zeptal se.

„Ano.“ Bianca plaše sklopila hlavu.

Caleb zvedl obočí: „Už jsi někdy měla nějaký vztah?“

Bianca zavrtěla hlavou. „Nikdy. Ani jednou.“

Vzpomněla si na svou chudou situaci v minulosti. Rodina Montellových měla spoustu krků ke krmení, a navíc invalidního otce. Nikdo si pro její rodinu netroufal sjednávat partie – nikdo tam nechtěl své dcery provdat.

Nemluvě o ní. Dokonce i Quinn, její starší sestře, nikdy nikdo nikoho nedohodil. Jejich zoufalé podmínky každého odradily.

„Vážně?“ odvětil Caleb, v němž to probudilo zájem. „Fajn, s tím ti můžu pomoct.“

Vzal Biancu za ruku a odvedl ji do nedalekého salónku. Bianca ho váhavě následovala, nejistá tím, co má očekávat dál.

„Pane Winslowe, co to děláte?“ zeptala se nervózně.

„Klídek. Říkala jsi, že se ti líbím, ne?“ Caleb ji začal svlékat. „Takhle já dávám najevo svou náklonnost.“

„Pane Winslowe, já nemyslím...“ koktala Bianca, vyděšená k smrti.

„Ach tak, chápu, o vztah se mnou nestojíš,“ řekl Caleb a pohlédl na ni s předstíraným výrazem smutku. „No, tak já si asi půjdu. Omlouvám se za nedorozumění.“

Udělal, jako by odcházel. Biancu zachvátila panika a popadla ho za paži.

„Ach prosím, pane Winslowe, prostě zůstaňte se mnou,“ zaškemrala.

„Fajn, jestli to tak chceš, tak já tedy zůstanu.“ Caleb se otočil a na tváři se mu usadil triumfální úšklebek.

*****

Zatímco se Serena s Elsie potloukaly ve stejné restauraci.

„Sereno, já vím, že pro tebe věci už nejsou jako dřív. Kdybys někdy něco potřebovala, prostě se ozvi, jo?“ pronesla Elsie, opřela se do židle a oči se jí plnily obavami.

„O mě se neboj, já jsem v pohodě!“ zasmála se Serena a odmítavě mávla rukou, zatímco usrkávala svůj drink.

Věděla, že od chvíle, kdy Elsie zjistila, že není pravá dcera rodiny Vanceových, si dělá starosti o to, jak se jí daří. Serena už na to však byla zvyklá.

Vtom Elsie zabzučel telefon. Po krátkém rozhovoru odstrčila židli, vstala a popadla svůj kabát.

„Můj táta mě k něčemu potřebuje. Já pádím,“ řekla a rychle se na Serenu usmála.

„Dobře, já už jsem tady taky skoro hotová. Klidně běž, já si nechám od číšníka zabalit nějaké jídlo,“ přitakala Serena a věnovala Elsie uklidňující kývnutí. Měla v plánu vzít to potom Declanovi do nemocnice.

„Super, uvidíme se brzy!“ zamávala Elsie a zamířila ke dveřím.

Když odešla, Serena se pohodlně opřela a chvíli čekala na své jídlo. Po chvíli přistoupil číšník s tácem.

„Vaše objednávka je připravena, slečno. Dobrou chuť!“ popřál jí číšník.

Serena si s vděčným úsměvem převzala tašku a zamířila k východu, ale právě když se chystala odejít, dveře nedalekého salónku se najednou s hlasitým bouchnutím rozletěly.

Ze salónku vyšel Caleb a jednou rukou si nenuceně upravoval pásek. Oči mu padly na Serenu a zatnul čelist.

„Serena Montellová?“ hlesl hlasem plným překvapení.

Bianca vyšla hned za ním a přimhouřila oči, když Serenu uviděla. Na vteřinu ztuhla a pak se vrhla vpřed se zaťatými pěstmi.

„Sereno, co tu sakra děláš?“ utrhla se na ni a v hlase jí zaznívalo podráždění, když udělala pár kroků blíž.

„Určitě jsi zjistila, že se tu rodiny Winslowových a Vanceových scházejí k debatě o svatbě. Přišla jsi to překazit, viď?“ vyštěkla Bianca a v očích jí blýskalo obviňování.

„Ujasněme si to: já jsem ta pravá dcera Vanceových a Caleb je můj snoubenec. Takže bys nad ním měla přestat slintat, nebo se postarám o to, abys toho litovala!“

Serena po ní střelila chladným pohledem a rty se jí zkroutily do výsměšného úsměvu. „Zavři klapačku. Byla jsi prodána a pořád si myslíš, že tomu tady velíš? Viděla jsem už spoustu hlupáků, ale tvoje hloupost je úplně na jiném levelu.“ Naklonila se blíž a její hlas zněl tiše a kousavě.

„Koho tady nazýváš hlupákem –“ začala Bianca a udělala krok k Sereně, ruce sevřené v pěst.

Caleb, zjevně potěšený celým tím chaosem, nenuceně ovinul paži kolem Biančiných ramen a jeho úšklebek se stále rozšiřoval, jak celou scénu nasával.

„Vidíš? Bianca je teď ta pravá a my jsme ten skutečný pár.“ Podíval se na Serenu s hlasem plným předstíraného soucitu. „Myslel jsem si, že se ožením s tebou, ale ukázalo se, že jsi jen padělek.“

Serena si odfrkla, protočila panenky, udělala krok vzad a obličej se jí zkřivil pohrdáním. „Gratuluji. Královna dramatu a její psík – spojení uzavřené v nebi, co?“