Normálním lidem by se teď třásla kolena strachem, ale Sereně ne.

„Dobře, jelikož tomu tady velíš ty,“ řekl pan Hayes se zúženýma očima. „Pojďme se bavit o Brantovi. Ukradl firemní materiál, prodal ho, a to je krádež. Také napadl mé lidi. Hned několik obvinění. Připadá mi to celkem jasné.“

„Brant je nevinný. Je na něco takového příliš přímočarý. Šijete to na něj!“ neubránila se hádkám Quinn.

Tobias dodal: „Chceme vidět záznam z bezpečnostních kamer. To to vyjasní.“

„Je mi líto, kamery nefungují,“ ušklíbl se pan Hayes. „Pokud jde o tu krádež a napadení – svědků je víc než dost. Zvlášť u toho napadení. Vidělo to spoustu lidí.“

„Ti takzvaní svědci jsou vaši lidé. Nedá se jim věřit!“ odsekl rozzlobeně Tobias. „Stojíte za tím vy a Jace. Naplánovali jste to od samého začátku!“

„Naplánovali? Brant někoho napadl. I kdyby to šlo k soudu, půjde sedět.“ Pan Hayes obrátil pohled zpět na Serenu se zvednutým obočím. „A co vy, ta, co tomu tady velí? Pořád se neozýváte?“

Serena konečně promluvila klidným, ale pevným hlasem. „Co chcete za Brantovo propuštění?“

Pan Hayes se ušklíbl. Přesně na tenhle okamžik čekal. Vstal a pomalu k ní zamířil.

Quinn a Tobias ztuhli, obávajíc se, co by mohl Sereně udělat, ale Serena je zastavila prostým gestem. Setkala se s jeho pohledem a z jejího chladného výrazu nebylo znát sebemenší známky ústupu.

„Tři sta tisíc dolarů,“ řekl s jiskrou v očích. „Tři sta tisíc dolarů a jsme vyrovnáni.“

„Cože? To se nás snažíte okrást? Jace je pořád naživu, ne?“ vyjela na něj rozzuřená Quinn. Pro rodinu jako oni to bylo celé jmění. V žádném případě si to nemohli dovolit.

„Dobře, nemáte peníze? Tak to uděláme jinak,“ řekl pan Hayes a z hlasu mu čišelo slizké kouzlo. „Musím uznat, že nevypadáš vůbec špatně. Pokud jsi ochotná se mnou strávit jednu noc, zapomeneme na tenhle celý zmatek.“

Jeho chtivé oči se klouzaly po Sereně, zatímco natahoval ruku k její tváři. Tobias viděl rudě, vrhl se vpřed a pana Hayese odstrčil.

„Nesahejte na moji sestru! Jestli máte problém, pusťte se do mě!“ Postavil se mezi ně jako ochránce.

„Do tebe? Děláš si srandu?“ vyprskl rozzuřený pan Hayes. Jednoduše luskla prsty a jeho strážci se vrhli vpřed, aby Tobiase zpacifikovali.

„Pusťte mě!“ bránil se zoufale Tobias.

„Tobiasi!“ Sereniny ruce se sevřely v pěsti. Bez váhání odkopla ty dva bodyguardy od Tobiase. Než stihli zareagovat, odletěli stranou.

„T-ty si dovoluješ udeřit mé lidi?“ soptil pan Hayes se zrudlou tváří.

Serena si zachovala chladnou hlavu. „Pane Hayesi, my tady vyjednáváme a byli to vaši lidé, kdo s tím začal.“

„Dobrá. Tak si promluvme. Jsem zvědavý, jak se z tohohle hodláte vykecat!“ vzkypěl pan Hayes vztekem.

„Jelikož jste si stanovil své podmínky, já si stanovím své.“ Serenin hlas se nezachvěl. „Co se týče Jaceových zranění, my účty za léčbu uhradíme. Nebyl zraněný tak vážně. A tím to uzavřeme. Není třeba dělat další problémy.“

„Vy si myslíte, že zaplatit nějaký účet za doktora stačí? Jak naivní. Brant kradl na stavbě a pak někoho napadl! Za to půjde sedět!“ Pan Hayes se krutě zasmál.

„Sedět?“ Serena se klidně usmála. „Něco vám ukážu.“

Vytáhla telefon a několikrát na něj rychle ťukla. Obrazovka na nové mediální stěně v místnosti zablikala a ožila. Objevilo se na ní video. Byl to ten opravený záznam z bezpečnostní kamery.

„Záznam z kamer... Cože... Co se to děje?“ Panu Hayesovi se rozšířily oči a pohlédl na své muže.

„J...já nevím! Kamery už přece byly rozbité...“ koktal jeden z nich.

„Ptám se, kde k tomu záznamu přišla!“ obořil se na něj pan Hayes.

„Opravdu nemám tušení...“ zachvěl se ten muž.

„Zmiň se mi z očí!“ zařval pan Hayes.

Na záznamu bylo vidět Jacea a dalšího muže, jak se plíží kolem, berou nějaké věci a míří k místu, kde odpočíval Brant. Podezřele se rozhlíželi a bylo zřejmé, že něco kují.

„Z tohohle Brant nemá šanci vyváznout. Necháme mu ukradené věci v jeho pokoji. To je jeho jízdenka do vězení,“ řekl samolibě Jace.

Tvář pana Hayese se zkřivila do masky naprostého šoku. Netušil, že kamera zachytila i jejich rozhovor.

„Věděla jsem to. Brant je nevinný!“ vykřikla Quinn, „Jace to na něj ušil!“

Video pokračovalo a ukazovalo, jak Jace Branta provokuje a obviňuje z krádeže. Brant se snažil odejít, protože ho Lenora vždycky varovala, aby nedělal potíže, ale Jace s ostatními ho nenechali.

Zahnali ho do kouta, a když Brantovi konečně praskly nervy, bránil se. Byl tak silný, že ho nedokázalo přeprat ani několik urostlých mužů. Uštědřil Jaceovi brutální ránu. Nakonec dorazila policie a všichni ostatní tvrdili, že rvačku začal Brant.

„Pane Hayesi, už jste to pochopil? Za prvé, tu krádež nastražil Jace.

Za druhé, Brant se jen bránil. S tímhle záznamem by Brant vyhrál i u soudu. My nabízíme, že uhradíme náklady na léčbu Jacea, což už je víc než dost. Jste teď spokojený?“ Serenin hlas byl ostrý jako břitva.

„A pokud to chcete hnát dál, my, rodina Montellových, s vámi budeme bojovat až do konce,“ dodala s pronikavým pohledem.

Pan Hayes přímo kypěl vztekem. Prásk! Bouchl dlaní do stolu.

„Ty malý spratku, ty mi vyhrožuješ!“ zařval s hlasem plným zuřivosti.

Při tom zvuku Tobias i Quinn sebou trhli. Serena se ale ani nehnula. Zůstala stát s neochvějným pohledem. Když už si pan Hayes myslel, že ji zastrašil, oplatila mu to a práskla rukou do stolu ještě hlasitěji.

Prásk!

„Zacházíte příliš daleko! Jste to vy, kdo se tu opovažuje mi vyhrožovat!“ odpověděla silným hlasem.

Teď to byl pan Hayes, kdo byl zaskočen. Tobias a Quinn naopak zůstali ohromeni.

Jasně jim došlo, že Serenina přítomnost je úplně o něčem jiném. Už předtím to tam celé ovládla.

„Serena Montellová, že?“ zavrčel pan Hayes přes zatnuté zuby. „Tohoto budeš litovat. Tohle nezapomenu.“

„Pane Hayesi, to byste se možná měl začít bát spíš o sebe,“ odsekla nevzrušeně Serena a pak se otočila k Tobiasovi a Quinn: „Jdeme.“

Bodyguardi se pohnuli, aby jim zatarasili cestu, ale když viděli Sereninu sílu, zaváhali. Když zjistili, že pan Hayes nic neříká, zdráhavě ustoupili a uvolnili jim cestu.

„Sakra!“ zamumlal pan Hayes a frustrovaně si povolil kravatu.

„Pane Hayesi...“ zaváhal jeden z jeho mužů.

„Co je zas?“ utrhl se na něj pan Hayes.

„Pane Hayesi, myslím, že ten stůl, zdá se, je rozbitý,“ řekl ten muž opatrně.

Pan Hayes sklopil zrak a uviděl, že stůl je skutečně na padrť. Přesně v tom místě, kam Serena práskla rukou.

Vzápětí se s hlasitým rachotem celý konferenční stůl zhroutil.

Pan Hayes s hrůzou uskočil.

‚Stůl byl vyrobený z vysoce kvalitního, silného a masivního dřeva. Jak se mohl roztříštit po jednom jediném úderu?‘ blesklo mu šokovaně hlavou.