*Omlouvám se, Rylane. Možná ti zase přidělám starosti.*

Křehký, zlomený šepot se sotva rozplynul v těžkém vzduchu, než Freya zcela podlehla dusivé temnotě oměje. Cassian stál prkenně na nádvoří, čelist sevřenou tak pevně, až mu skřípaly zuby, a zíral na ten utrápený, tragický úsměv vyrytý do její tváře v bezvědomí. Čirá nespravedlnost toho všeho mu vařila krev v žilách.

"Co to jako bylo, takhle tu