Gideon vedl Lyru liduprázdnou chodbou spěšným krokem, jako by byli dva milenci, co se chystají společně utéct.

Lyra se zadívala na Gideonova široká záda, ze kterých vyzařoval pocit bezpečí. Její dech ztěžkl a cítila, jak se jí potí dlaně.

V tu chvíli se jí v srdci nezpochybnitelně rozhostilo lehké zachvění. Zároveň se nemohla ubránit tomu, aby sama na sebe neměla vztek za to, že k němu něco cítí.