Sloane

S Kaelenem jsme se stále drželi za ruce, když jsme šli chodbou, ale nepůsobilo to romanticky. Bylo to naléhavé.

Mé podpatky hlasitě klapaly o podlahu, jak jsem přidala do kroku, srdce mi bušilo v očekávání toho, co mi chce říct.

"Hej," ozval se za mnou a pevněji mi stiskl ruku. "Zpomal. Kam spěcháme?"

Prudce jsem zastavila a otočila se k němu. "Myslela jsem, že si chceš promluvit."

"To chci