Těžké, zvukotěsné dveře za Elarou zacvakly a uzavřely ji uvnitř opulentního VIP salónku. Ve vzduchu visel hustý opar kouře z drahých doutníků a ostrá vůně prémiového alkoholu, prosvícená rytmickým pulzováním neonových LED pásků podél stropu. Na zlomek vteřiny v místnosti zavládlo hrobové ticho. Pulzující basy klubového zvukového systému jako by vibrovaly podlahovými prkny, ale muži rozesetí po plyšových kožených pohovkách na ni jen zírali.

Pak propukla vlna krutého, posměšného smíchu.

"Sakra, Yoricku, tos teda vážně trefil," ušklíbl se Hendrix Falkner a plácl rukou do skleněného stolu.

Yorick seděl na prostředním sedadle, nesporný král jejich elitního kruhu. Dnes v noci s sebou nepřivedl Vernu. Místo toho se k jeho boku tiskla okouzlující hosteska v těsných šatech, jejíž ruka mu intimně spočívala na stehně. Muži na této úrovni bohatství měli odlišnou smečkovou mentalitu. Úplně každý dědic v místnosti si pozval hostesku, aby seděla po jeho boku. Nemít žádnou by způsobilo, že by muž působil nepatřičně a snížilo by to jeho důvěryhodnost mezi vrstevníky. Muž, který by tvrdil, že se ovládá, zatímco všichni jeho přátelé si dopřávají, by byl jen lhář. Muži nikdy nechtěli být těmi vyčnívajícími podivíny.

Když Yorickův zrak padl na Elaru, v jeho temných očích kmitl krátký záblesk překvapení. O vteřinu později se ustálil do samolibého, arogantního výrazu. Předpokládal, že se uchýlila k této zoufalé hře na převlékání jen proto, aby ho mohla pronásledovat, zoufale prahnoucí po pouhém letmém pohledu na jeho tvář.

S ostrým cinknutím položil svou křišťálovou sklenici na stůl, obočí stažené v hlubokém podráždění. "Elaro, to se nikdy neunavíš?"

V minulosti v tomto klubu udělala scény už několikrát. Pro něj to, že se ukázala převlečená za servírku, byl jen další zoufalý, ubohý křik o jeho pozornost.

Elara jeho kousavou poznámku ignorovala. Její tvář zůstávala maskou zdvořilé lhostejnosti. Prohlédla si místnost plnou bohatých, rozmazlených dědiců. Neviděla svého bývalého milence. Neviděla muže, kteří strávili roky vysmíváním se její oddanosti. Viděla jen chodící bankovní účty. Dnes v noci potřebovala smazat dluh sto tisíc dolarů a tahle místnost překypovala arogantními muži, kteří dychtili rozhazovat své peníze.

Přistoupila ke stolu a oči se jí upřely na neuvěřitelně vzácnou láhev Romanée-Conti, která stála blízko okraje. Jediná láhev měla hodnotu milionu dolarů.

Mírně se uklonila s bezchybným držením těla a bleskla nacvičeným, zdvořilým úsměvem. "Kdo si tohle objednal? Přejete si, abych to otevřela?"

Hendrix dloubl Sladea Vexlera loktem, zatímco jeho oči přejížděly po Elařině postavě v těsné uniformě. "Sakra, tyhle nohy, to je teda něco, co?"

Jak Hendrix, tak Slade strávili roky tím, že na Elaru házeli hrubé urážky a jednali s ní jako s vtipem. Yorick jim ani jednou neřekl, aby přestali. Mít ohromující ženu, která jím byla tak slepě posedlá, jen sytilo jeho masivní ego.

Slade zíral na Elaru, horní ret se mu kroutil v hlubokém znechucení. Bez ohledu na to, jak pěkná byla její tvář, pro něj nebyla ničím jiným než ubohou troskou. Uviděl dokonalou příležitost, jak ji ponížit a zlomit jí pýchu před všemi ostatními.

"Elaro, otevřeme tolik lahví, kolik ty osobně dokážeš dneska vypít," prohlásil Slade hlasem nesoucím se přes hudbu.

Vedle něj se Yorick ošil na sedadle. Chtěl Sladea zastavit. Tito muži sice měli nekonečné množství peněz, ale milion dolarů za lahev byla i tak vysoká cena za vtip. Navíc si pamatoval Elařinu toleranci na alkohol.

"Sladeu, ona docela pije..." začal Yorick a vydal tak vzácné varování.

Než stihl Yorick dokončit větu, Elara už po lahvi sáhla. Její prsty se pohybovaly se svižnou precizností. Fólie se odloupla, vývrtka se zabořila hluboko a prostorem se rozlehlo tiché puknutí. Vzhlédla ke Sladeovi a na rtech jí pohrával slabý úsměv.

"Platí. Nevezmete své slovo zpět, že?"

Slade ji z duše nenáviděl. Nechtěl nic víc, než ji sledovat, jak ze sebe udělá naprostého blázna, vidět ji klopýtat, huhňat slova a zhroutit se v opilé hromadě. Opřel se zpět o kožené polštáře a se zkříženýma rukama se temně ušklíbl.

"Ano, platí. Do toho a začni pít. Ale Elaro, neříkej, že jsem tě nevaroval. Yorick tě nemá rád. Každý v téhle místnosti tebou pohrdá. Jestli skončíš v zítřejších titulcích potom, co se tu upiješ k demenci a domů si tě vezme nějaký náhodný cizinec, nikdo tady po tobě ten nepořádek uklízet nebude."

Místnost souhlasně zamručela. Každý věděl, že Verna byla milovaným favoritem rodiny. Elara nebyla nic jiného než nechtěný odpad, přetrvávající otrava.

Elara ani neucukla. Popadla z vozíku vysokou, průzračnou křišťálovou sklenici. Místo toho, aby nalila malou ochutnávací míru, naklonila milionovou lahev a naplnila sklenici až po samý okraj. Bohatá, rubínově červená tekutina zachytila neonová světla. Bez zaváhání zvedla sklenici ke rtům a vykopla ji do sebe těžkými, rytmickými doušky.

Nezastavila se, aby se nadechla. Nalila si další sklenici. Pak další. Během chvilky stála první milionová lahev prázdná na stole.

Sáhla po druhé lahvi. Korek pukl. Pila.

Přesunula se k třetí lahvi. Pila.

Zpočátku ji Slade sledoval s ohromným pobavením a očekával, že začne kašlat, dávit se nebo že jí sklenice upadne. Ale jakmile otevřela čtvrtou lahev, jeho samolibý úšklebek zmizel. Začal se ošívat na sedadle a jeho držení těla tuhlo.

Elara nevypadala ani trochu přiopile. Ruce se jí netřásly. Její oči zůstávaly jasné a soustředěné. Kopla do sebe čtvrtou lahev se stejnou mechanickou účinností jako tu první, nejevíc vůbec žádné známky opilosti.

Čtyři miliony dolarů se právě vypařily během několika minut. Dokonce i na tuto skupinku elitních dědiců bylo spálení čtyř milionů dolarů za zlomyslnou pijáckou hru už přes čáru.

Hlučné, arogantní štěbetání v místnosti utichlo do ohromeného, nepříjemného ticha. Jediným zvukem bylo cinknutí, jak Elara položila další prázdnou sklenici. Hendrix, v obavách, že se Slade zahnal do masivního finančního kouta, natáhl ruku a naléhavě zatahal Yoricka za rukáv s gestem, aby zasáhl.

Yorickova tvář ztmavla v zuřivém zamračení. Vrhl na Elaru smrtící pohled a trpělivost mu praskla. "To stačí. Přestaň se ztrapňovat."

Elara si setřela zbloudilou kapku vína z koutku úst. Podívala se na něj s chladným, prázdným úsměvem.

"A vy jste?"

Ta slova visela ve vzduchu, odkapávajíc ledovým odstupem. Na vteřinu si muži vyměnili zmatené pohledy. Pak se hlas zezadu ušklíbl: "No tak, nech si to divadlo. Přišla jsi sem kvůli Yorickovi, ne? Musím říct, že tvé taktiky jsou čím dál odvážnější. Alespoň teď si tě bude každý pamatovat."

Elara posměšek ignorovala. Sáhla po páté lahvi Romanée-Conti. Korek pukl.

Sladeův výraz zčernal jako uhel. Finanční váha tohohle kousku se na něj hroutila.

Yorick se prudce postavil a praštil se kolenem o těžký skleněný stůl. Zkrátil vzdálenost a chytil Elaru za zápěstí, prsty se jí zaryly do kůže. "To už stačí. Opravdu chceš být všem pro smích?"

Elara klidně vykroutila zápěstí z jeho sevření. Zatočila s poloprázdnou sklenicí mezi prsty a odvrátila zrak od Yoricka, upřela ho přímo na Sladea.

"Pokud si nemůžeš dovolit zaplatit, možná by ti mohl pomoct někdo jiný."

Sladeova tvář nabrala prudký odstín červené. Veřejné ponížení jím hořelo. Ještě nikdy se mu nikdo takhle nevysmíval, zvlášť ne žena, se kterou všichni zacházeli jako s odpadem.

"Elaro, to tvoje hnusný chování je přesně ten důvod, proč tě Yorick nechce!" křičel Slade a mířil na ni třesoucím se prstem. "Ve srovnání s Vernou nejsi nic! Nikdy nebudeš jako ona!"

Elara pomalu zvedla sklenici a dopila poslední kapky z páté lahve. S ostrým zaduněním sklenici položila. Podívala se na Sladea a zvedla jedno obočí.

"Takže tobě se líbí Verna."

Ta slova byla vyřčena tiše, ale zasáhla místnost jako tlaková vlna. Slade ztuhl, celé tělo se mu zpevnilo. Krev se mu vytratila z tváře a nechala ho bledého čirou panikou. Okamžitě střelil vyděšený pohled k Yorickovi.

Yorickův výraz zkysl. Vykročil vpřed a strčil do Elary přes rameno. "O čem to sakra mluvíš?"

Elara zůstala stát na svém místě. Opětovala Yorickův naštvaný pohled, na rtech jí pohrával posměšný úsměv. "Pokud se mýlím, proč se nepodíváš na tvář svého dobrého přítele? Zdáš se být vůči ní pozoruhodně defenzivní, Sladeu. Yoricku, možná bys mohl rovnou prošetřit, jestli on a Verna nemají za tvými zády tajný románek."

Ticho, které následovalo, bylo dusivé. Slade vypadal, že každou chvíli omdlí.

Elara jim nedala čas se vzpamatovat. Posbírala pět prázdných lahví Romanée-Conti a srovnala je úhledně do středu stolu.

"Pět milionů dolarů. Zaplaťte, prosím," řekla Elara a natáhla ruku přímo k třesoucímu se Sladeovi.

Z čiré viny a oslepující paniky se Slade neodvážil hádat. Kdyby to protahoval, Yorick by se začal vyptávat. Yorick by začal šťourat. Vyděšený z toho, aby udržel pozornost na svých citech k Verně, strčil Slade ruku do své značkové bundy, vyškubl z ní svou elegantní černou bankovní kartu a práskl s ní na stříbrný tác na jejím vozíku.

Elara kartu zvedla. Naťukala čísla do přenosného platebního terminálu. Přístroj pípl a během několika vteřin zpracoval masivní pětimilionovou transakci. S tichým vrčením vyjela papírová účtenka.

Otrhla účtenku, podala černou kartu zpět Sladeovi a krátce se podívala na Yoricka. Způsob, jakým Slade zaplatil tak rychle, bez jediného slůvka protestu, potvrdil její podezření. Mezi Sladem a Vernou se skutečně něco stalo.

Se zvednutým obočím už neřekla nic dalšího. Některé pravdy bylo lepší nechat nevyřčené, obzvláště když byly takto výnosné.

Otočila se na podpatku, nechala vozík s pitím za sebou a vyšla z VIP salónku. Těžké dveře se zavřely, odříznuly tak tu napjatou, dusivou atmosféru z místnosti.

Elara prokličkovala pološerými, dunícími chodbami klubu a zamířila do odpočívárny pro zaměstnance. Alkohol ji konečně zasáhl v žaludku, pálil jako pec, ale držela se vzpřímeně. Rozrazila dveře do odpočívárny a vešla dovnitř. Nad hlavou jí bzučela ostrá zářivková světla a vrhala dlouhé stíny přes kovové skříňky.

Sáhla po horním knoflíku té těsné, odhalující uniformy servírky, dychtivá ze sebe tu ponižující látku svléknout.

Najednou se dveře za ní s ohlušujícím rachotem rozletěly. Kovová klika narazila do sádrokartonu a zanechala v něm důlek.

Yorick vrazil dovnitř jako bouře nezkrotné zuřivosti. Žíly na krku mu naběhly a jeho tmavé oči byly doširoka rozevřené vztekem.

Ještě než se Elara stihla úplně otočit, Yorick zkrátil vzdálenost. Vrhl se na ni, jeho velká ruka vystřelila vpřed a pevně ji popadla pod krkem. Naprostá síla jeho hybnosti ji vymrštila dozadu. Její páteř tvrdě narazila do studených kovových skříněk, ten náraz jí otřásl kostmi.

"Elaro, to se snažíš umřít?" zařval Yorick, tvář pár centimetrů od její, a plival ta slova s čistým jedem. "Tentokrát jsi zašla moc daleko!"

Byl nepříčetný. Jak se teď měl dívat na Sladea? Jak si měli udržet své úzce spjaté bratrství poté, co před všemi zasela to toxické semínko pochybností?

Přitiskl ji ke skříňkám a jeho prsty se neúprosně svíraly kolem její průdušnice.

Elara zírala nahoru na jeho vztekem zkřivenou tvář. Tohle byl ten muž, kterého uctívala. Tohle byl muž, kvůli kterému zahodila svou důstojnost. A teď ji dusil kvůli pohmožděnému egu.

Sevření na jejím krku zesílilo. Přísun kyslíku se zastavil. Přelila se přes ni vlna závratě, jak její plíce hořely po vzduchu. Pak jí hrudníkem projela ostrá, pronikavá bolest. Chladná agónie vyzařovala z jejího srdce, šířila se do rukou a nohou a způsobovala, že její tělo děsivě dřevěnělo.

Ta fyzická bolest byla oslepující.

Ale zažehla ještě něco jiného. Instinkt přežití. Syrový, nefalšovaný vztek.

Přes tu mučivou bolest v hrudi Elara donutila svou těžkou ruku vyjet nahoru. Ignorovala černé tečky tančící v jejím zorném poli. Stáhla paži dozadu, sebrala každou unci síly zbývající v jejím mrznoucím těle a máchla rukou vpřed.

Uštědřila Yorickovi brutální, zvonivou facku přímo přes obličej.