Tauris se nad její formální úklonou odfrkl, znechuceně zavrtěl hlavou a otočil se zády. Sáhl po klice luxusního vozu a prudce otevřel dveře. Vklouzl na sedadlo řidiče a s prásknutím těžké dveře zabouchl.

Elara svírala chladná kovová řídítka své půjčené koloběžky. Stála tiše na klidné ulici. Sledovala, jak se elegantní černé vozidlo s řevem probouzí k životu a odklouzává do dálky, nechávajíc ji samotnou pod blikajícími pouličními lampami.

Uvnitř jedoucího auta byla atmosféra dusivě tichá. Zane seděl vzadu. Jeho tmavé oči zůstávaly upřeny na silný stoh dokumentů, který mu ležel na klíně. Nevzhlédl.

Tauris upravil zpětné zrcátko a ostře si odfrkl. "Podíval jsem se na to, když jsme čekali," řekl. Jeho hlas vyplnil ticho kabiny. "Dělá zase další hysterickou scénu. Zase žárlí kvůli Yorickovi a Verně. V jejich kruhu se proslýchá, že Yorick to zasnoubení už konečně zruší. Dobře jí tak. Může si za to sama."

Zane nechal hlavu skloněnou. Ale jeho dlouhé prsty, spočívající proti ostrým bílým okrajům papíru, náhle ztuhly. Ten pohyb byl nepatrný, ale napětí v jeho rukou prozradilo jeho klidnou fasádu.

Vzpomněl si na dobu, kdy Yorick naposledy pohrozil, že zasnoubení zruší. Nebyla to žádná soukromá záležitost. Yorick z toho udělal scénu. Elara ho prosila, aby zůstal, a plakala před všemi. Yorick se smál a ukazoval na řeku pádící pod nimi. Žertovným, krutým tónem jí řekl, že ten rozchod přehodnotí jedině tehdy, když z toho mostu skočí.

Nezaváhala. Ta slova sotva opustila Yorickova ústa, když Elara přelezla zábradlí a vrhla se přímo do mrazivé, vířící vody.

Ten kousek ji málem zabil. Strávila vyčerpávající měsíc na nemocničním lůžku, roztřesená horečkou a bolestí. Ale v její zvrácené logice to bylo vítězství. Skok Yoricka donutil nechat zasnoubení nedotčené.

A teď chtěl Yorick znovu všechno ukončit.

Zane zíral na rozmazané řádky textu na svých dokumentech. Čelist se mu zatnula. Nemohl si pomoct a zajímal se, jaký nebezpečný, život ohrožující kousek předvede tentokrát. Když šlo o toho muže, byla naprosto nepříčetná.

Míle daleko se Elara pomalu a s kymácením vracela do svého stísněného pronajatého pokoje. Motor koloběžky protestně kňučel, jak kličkovala po popraskaném chodníku. Zaparkovala ji a vyšla po temných, úzkých schodech do svého bytu.

Rozrazila chatrné dveře a cvakla vypínačem. K životu zablikala matná žárovka, vrhající ostré stíny po ponurém, levném pokoji. Ze zdí se loupala barva. Vzduch páchl vlhkým dřevem.

Elara se svalila na kraj tvrdé matrace. Zabořila obličej do dlaní. Na hrudník jí dolehl těžký, dusivý tlak. Kvůli té krátké srážce teď dlužila obrovský dluh ve výši sto tisíc dolarů. Promnula si spánky. Poslední dobou si připadala jako magnet na neúprosné neštěstí.

Ticho přerušilo ostré bzučení. Na levném nočním stolku jí vibroval telefon. Na obrazovce se rozsvítilo jméno: Jezebel.

Elara natáhla ruku a přejela po obrazovce. "Haló?"

"Elaro," ozval se hlas Jezebel, hlasitý a optimistický. "Nemáš zrovna teď málo peněz? Nechceš jít dnes večer do Crimson Shade?"

Elara zamrkala. Crimson Shade byl nejproslulejší, nejexkluzivnější noční klub v celé Valdorii. Byla to obrovská peněžní past navržená tak, aby vysála peněženky nejbohatším mladým dědicům města. Dýška tam byla legendární. Barmani a servírky odcházeli za jedinou noc s tisíci.

"Tam se dají opravdu vydělat dobré peníze?" zeptala se Elara. Její sevření telefonu zesílilo.

"Jo," řekla Jezebel, její tón odkapával povzbuzením. "Včera v noci jsem si vydělala třicet tisíc dolarů za jedinou směnu. Ti chlápci ve VIP salónku masivně utrácejí. Rozhazují prachy, jako by to nic nebylo. Dnes večer má být moje směna, ale něco mi do toho vlezlo. Musím být jinde. Raději dám tuhle zlatou šanci tobě než nějaké náhodné holce. Když přijdeš hned teď, můžeš vzít moje místo."

Třicet tisíc dolarů.

To číslo se rozléhalo v Elařině mysli. Byla to téměř třetina jejího nového dluhu. Byla to ohromující částka za pár hodin nošení drinků. Pokušení bylo okamžité a zdrcující.

"Dej mi adresu," řekla Elara.

Zavěsila, popadla kabelku a vyběhla ze dveří. Mávla na projíždějící taxík a nahlásila řidiči cíl cesty.

Zírala z okna, jak se světla města rozmazávala. Co však nevěděla, bylo, že její tvář už byla v Crimson Shade slavná. Byla prakticky štamgast, ale ne v tom dobrém slova smyslu.

Noční klub fungoval na přísném, hi-tech systému rozpoznávání tváří. Ochranka stojící u vchodu byla královsky placená za svou paměť a svaly. Jejich hlavním úkolem bylo skenovat a pamatovat si tváře všech elitních členů klubu, pravidelných VIP a zaměstnanců, aby zabránili vklouznutí nepovolaných osob dovnitř. Kdyby někdo způsobil problémy s nesprávným VIP, znamenalo by to pro klub vážné následky.

Taxík zastavil u neony osvětleného vchodu. Těžké basy hudby vibrovaly dlažbou. Elara vystoupila a zamířila k masivním dvojitým dveřím.

V okamžiku, kdy vstoupila do světla, tyčící se členové ochranky ztuhli. Oči se jim na ni upřely. Jejich výrazy se okamžitě změnily v hluboké, neskrývané pohrdání.

Pamatovali si ji živě. Přímo v této hale už dříve způsobila spoustu trapných a hlasitých dramat. Ten nejznámější incident se odehrál před měsíci, kdy vtrhla dovnitř a uštědřila Yorickovi několik facek, protože nechal klubovou hostesku sedět příliš blízko u něj.

Ale ve chvíli, kdy Yorick zvýšil hlas a vyhrožoval jí, se Elara zhroutila. Padla na kolena, plakala a omlouvala se, měnila svůj postoj tak rychle, až se strážní krčili v pocitu zprostředkované trapnosti.

Když se Elara přiblížila ke vchodu, hlavní vyhazovač vystoupil vpřed a zablokoval jí cestu. Zkřížil své silné paže přes masivní hruď.

"Slečno Caldwellová," řekl strážce s hlasem chladným a přísným. "Prosím, nedělejte tu dnes v noci žádné potíže. Nebudeme váhat a vyhodíme vás."

Elara se zastavila. Zvedla obočí a zírala zpět na toho obrovitého muže. Její mysl byla úplně prázdná. Neměla žádnou vzpomínku, že by sem někdy vstoupila, natož aby dělala scénu. Jeho nepřátelské varování ji zanechalo hluboce zmatenou.

"Jsem tu jen proto, abych odpracovala směnu," řekla naplocho, obešla ho a vešla do dveří.

Hudba ji zasáhla jako fyzická síla. Prokličkovala přeplněnými, blikajícími chodbami, až našla šatnu pro zaměstnance ukrytou za diskrétními černými dveřmi.

Otevřela je. Jezebel už byla uvnitř, stála u otevřené kovové skříňky.

Jezebel stáhla uniformu z ramínka a vrazila ji Elaře do rukou.

"Dobře mě poslouchej," řekla Jezebel a přistoupila blíž. "Až tam vlačíš vozík, ujisti se, že jim podáš nejdřív ty nejdražší lahve. Nenabízej to levné. Čím dražší alkohol otevřou, tím vyšší bude tvá provize. Jakmile projde tvá výplata systémem, převedu ti tvůj podíl přímo na účet." Jezebel si přehodila tašku přes rameno. "Musím už jít. Spoléhám na tebe."

Elara se podívala dolů na látku ve svých rukou. Rychle ze sebe svlékla pouliční oblečení a navlékla na sebe uniformu.

Podívala se do zrcadla v šatně a ztuhla. Uniforma byla neuvěřitelně těsná. Byl to skrovný, odhalující úbor pro servírky, výslovně navržený tak, aby uspokojil chlípné choutky bohaté mužské klientely. Výstřih sahal nebezpečně nízko, vytlačoval její výstřih nahoru a vystavoval ho plně na odiv. Sukně nebyla o moc víc než široký pásek, obepínala její boky a odhalovala celou délku jejích holých nohou. Každá křivka jejího těla byla zmáčknutá a vystavená.

Vždycky měla nápadnou, přirozeně krásnou postavu. V tomto ponižujícím oblečení bylo nemožné její fyzickou přitažlivost ignorovat. Cítila se odhalená, zranitelná a laciná.

Jezebel rychle sklopila oči a zírala do podlahy, aby zakryla proměnlivý, provinilý výraz na své tváři.

"Dobře, vypadáš skvěle. Běž," řekla Jezebel a ukázala ke dveřím. "Je to úplně poslední VIP salónek na konci hlavní haly."

Elara spolkla hrdost. Potřebovala ty peníze. Třicet tisíc dolarů by mohlo změnit její současnou noční můru. Krátce přikývla a vynutila si zdvořilý úsměv.

"Díky, Jezebel," řekla.

Elara vyšla ze šatny. Našla těžký, vícepatrový vozík s pitím zaparkovaný na chodbě. Byl naložený třpytivými, tmavými lahvemi prémiového alkoholu. Chytila kovové madlo a tlačila těžký vozík chodbou, kolečka hladce klouzala po silném sametovém koberci.

Mířila přímo k poslednímu VIP salónku.

Přesně uvnitř tohoto pokoje byla atmosféra hutná cigaretovým kouřem a pachem drahého alkoholu. Strop lemovaly neonové LED pásky, vrhající náladovou, pulzující záři na kožené pohovky.

Yorick se rozvaloval na prostředním sedadle. Držel křišťálovou sklenici s jantarovou tekutinou a vyhříval se v pozornosti svého bohatého kruhu přátel.

Hendrix Falkner, sedící po Yorickově levici, se hlasitě a posměšně rozesmál. Zvedl prst a zavrtěl hlavou. "Říkám vám, kluci, vsadím se, že do čtyřiadvaceti hodin se k němu připlazí zpátky. Všichni jste viděli, co se stalo minule. Ve vteřině, kdy Yorick vůbec zmínil rozchod, ta šílená děvka prakticky zahodila svůj vlastní život. Bez dalšího přemýšlení skočila přímo z toho mrznoucího mostu."

Další dědic naproti přes stůl se uchechtl a naklonil se dopředu. "Vážně si říkám, co na tom Yorickovi je, že je z něj Elara tak slepě posedlá. Chová se jako pes na vodítku."

"Upřímně?" Hendrix si lokl svého drinku. "Kdyby z něj nebyla tak šílená a zoufalá, úplně bych po ní šel. Ten obličej, to tělo... sakra. Je to plýtvání."

Nekonečné lichotky a hrubé vtipy jeho přátel dodávaly Yorickovu masivnímu egu uspokojivé pohlazení.

Pro muže z jejich elitního kruhu znamenalo ego a status všechno. Elara vlastnila vzácnou, nápadnou krásu. Skutečnost, že ho takhle nádherná žena roky uháněla jako zamilované, zoufalé štěně, způsobovala, že spousta jiných bohatých chlápků hluboce žárlila. Dokazovalo to jeho hodnotu.

Kdysi dávno ji měl Yorick upřímně rád. Pravidla jejich zvrácené hry ale byla jednoduchá: když se žena stala příliš dostupnou, když odhodila svou hrdost, aby žadonila o zbytky pozornosti, ztratila veškerou svou hodnotu.

Ponižoval Elaru znovu a znovu. Promenádoval se před ní s jinými ženami. Urážel ji na veřejnosti. Jednal s ní jako s odpadem. A místo aby si sbalila kufry a odešla se svou důstojností, jen se stávala oddanější, dusivější.

V průběhu let se Yorick přesvědčil o jednom pevném faktu: Elara by nikdy neodešla. Chyběla jí k tomu páteř. Vždycky se vrátí, bude prosit na kolenou, a on by přitom nemusel pohnout ani prstem, aby ji zastavil.

Yorick se pohodlně opřel o plyšové kožené polštáře. Zakroužil s drahým alkoholem ve své sklenici a vypustil ze sebe samolibý, sebevědomý úšklebek.

"Vsadím se, že se ukáže už dnes v noci," chlubil se Yorick, jeho hlas byl dostatečně hlasitý, aby se nesl přes dunivou hudbu v pozadí. "Znám ji až moc dobře. Je ubohá. Nedokáže beze mě přežít jediný den."

Právě když mu ta arogantní slova opustila ústa, těžké, zvukotěsné dveře do VIP salónku se rozletěly.

Elara stála orámovaná ve dveřích. Svírala madlo vozíku s pitím a hrudník se jí mírně zvedal námahou z tlačení těžkého nákladu. Pulzující neonová světla omývala její těsnou, odhalující uniformu, a osvětlovala její holé nohy a obnažený výstřih, aby ho mohl vidět každý muž v místnosti.