Venku dál sněžilo. V dálce nebyla krajina nic než suť a za ní se rozprostíral nekonečný úsek ponurého šedého nebe.

Zaneovy prsty zůstaly propletené s jejími; žár jeho kůže byl doutnající přítomností, kterou nemohla ignorovat.

Elara v sobě nenašla tolik krutosti – ne když tak tiše prosil, aby mu bylo dovoleno jen tohle.

Minuty se bolestně vlekly a jeho horečka se jen zhoršovala.

Nakonec už nedokáza