Zaneovi se naskytl pohled na to, jak se mořem běloby prodrala štíhlá silueta, a karmínový květ v její ruce plápolal jako drobný plamínek.

Elara nastoupila do auta, setřásla si sníh z vlasů a zabouchla dveře.

Okamžitě mu magnólii podala.

Zane se po ní nenatáhl. Jeho pohled zůstal přimrazený k okvětním lístkům, k pomalu tajícímu sněhu na nich.

Elara si myslela, že váhá kvůli chladu, a tak se nakloni