TESSA

Zmohla jsem se na úsměv, malý, ale upřímný. "Děkuju ti za všechno."

"To už jsi říkala," zamumlal věcným tónem, ale znělo to jemně, skoro až uklidňujícně.

"Tak to řeknu znovu." Polkla jsem. "Víš, když jsem utekla z toho bytu, byl jsi první člověk, kterému mě napadlo zavolat." Nevím, co mě to popadlo, že jsem to ze sebe takhle vyhrkla.

Tiše se mi zadíval do očí. "Tak proč jsi to neudělala?"

"N