VAUGHN

„Aha, takže teď si chceš promluvit?“ Ronan si vrazil ruce hlouběji do kapes, ramena měl ztuhlá a dál zíral před sebe. Čelist měl pevně sevřenou, a i když se na mě nedíval, viděl jsem, jak se jím vlní napětí. To, že se na mě odmítal třeba jen podívat, ve mně rozvířilo něco syrového a bolestného. Otevřel jsem ústa, že něco řeknu, ale tíha jeho mlčení na mě dolehla tak, že mi bránila i zformul