RONAN

Dvacet hodin.

Ani jeden zkurvený celý den.

Stál jsem u obřího skleněného okna své chicagské kanceláře a zíral na panorama města, jako by v něm skrývalo odpovědi. Slunce bylo nízko a vrhalo na podlahu z tvrdého dřeva šikmé zlatavé paprsky. Za poslední hodinu jsem se z tohoto místa ani nehnul. Možná i déle. Nedokázal jsem to říct. Ani jsem se nepodíval na složky, které mi Mason nechal na stole