Elodie

Corbin se mu smál, nadával mu, ale on na to nereagoval. Ovšem jeho reakce na mou poslední větu byla viscerální.

Ronan mě odvezl domů a dokonce mě uložil do postele, ale já nechtěla, aby odešel a nechal mě samotnou s mými myšlenkami.

Ne dnes v noci.

„Můžeš zůstat?“ zeptala jsem se.

Řezné rány a modřiny se mu už většinou zahojily, ale zaschlou krev si smýt neobtěžoval.

Zatímco se na mě díval,