Hazel

„Dante,“ zahučel hlasem připomínajícím drcení štěrku o kámen. „Je mi potěšením tě tu vidět, jak nás poctíváš svou… přítomností, úplně stejně jako tvůj otec.“

Co to mělo znamenat? Pohledem jsem těkala mezi nimi dvěma. Dante zůstal neoblomný. Při zmínce o jeho otci jsem téměř viděla, jak mu na čelisti tepou žíly.

„Nemyslel jsem si, že jsi schopen složit poklonu,“ pronesl Dante chladně. „Alfo V