Victor

Nohy mi v šíleném rytmu bušily do nerovné země, větve mě šlehaly do tváře, trní mi drásalo oblečení. Jak dlouho už běžím? Jak daleko ještě musím jít? Nevěděl jsem to, a bylo mi to jedno, hlavně když se tam dostanu.

Plíce mi hořely, nohy křičely na protest, ale i tak jsem běžel. Krvavá stopa, kterou jsem za sebou zanechával, a mozaika ran rozesetá po mém těle – chybějící a dorůstající kusy