Hazel

Victor se zadrhl v dechu, sípavém a mělkém, který pak přešel do kašle, jímž se otřásalo jeho zbité tělo. Oční víčka, tak bledá, že ve slabém světle pochodně téměř svítila, se mu zachvěla. Snažil se vstát, opíraje se o své Kopí a o Daphne. Světlo pulzující skrz Kopí se mu vlnilo po kůži. Tiše si povzdechl a trochu zavrávoral.

"Victore?"

"Já... je to pryč."

"Cože?" vydechla Daphne, když se je