POV: Vittorio Del Carlo.

Ztrácím se v tom divokém rytmu, neschopný odtrhnout pohled od její zrudlé, zadýchané tváře. Vypadá nespoutaně, svlečená až na syrovou extázi, a přesně v tu chvíli se mi v hrudi zakoření dravá majetnictví. Slibuji si, že žádný jiný dýchající muž nikdy nespatří tuto intimní, nefiltrovanou stránku. Mučivá potřeba uvolnění narůstá, pálí mi v žilách, dokud už nedokážu déle vydržet. Chytím ji za boky a přirážím silněji, vrážím hlouběji do jejích těsných, mokrých stěn. Můj pták ji roztahuje každým brutálním, neúprosným tahem. Fyzické potěšení spirálovitě přechází v naprosté, mysl ochromující šílenství.

Tlačený na okraj, obtočím paže kolem ní a přitáhnu její teplé tělo přímo na svou potetovanou hruď. Z hrdla se mi vydere hrdelní sten, jak dosáhnu vrcholu a vystříknu svůj hustý, horký náklad hluboko do její kundičky.

Ve svém násilném životě jsem ojel nespočet dychtivých žen, ale žádná z nich se ani zdaleka nepřiblížila k tomu, aby mi poskytla takové omamné opojení, jaké mi právě dala tahle nevinná dračice. Zatím to neví, ale od tohoto přesného okamžiku je už nenávratně má.

Zhroutím se na měkkou matraci vedle ní a hruď se mi zvedá, jak bojuji, abych popadl dech. Jak se můj nepravidelný tep zpomaluje, zasáhne mě náraz uvědomění – nějakým zázrakem jsem pořád úplně oblečený ve své košili. Trochu se posadím a sáhnu dolů, abych si rozvázal těžké kožené boty, ale její ruka mě chytí za paži.

Její tmavé oči se zatřepotají, těžké blížícím se spánkem. "Nemáš v úmyslu mě zabít, viď?" zablekotá tiše.

Absurdita její otázky mi z hrdla málem vydere hlasitý smích. Místo toho jí jemně skloním hlavu tak, aby se opřela o mou hruď. Hladím ji po rozcuchaných vlasech, nechávám ticho se protahovat, dokud temný pokoj nenaplní rytmické chrápání. Ležím tam a zkoumám její tvář. I ve spánku se jí obočí stahuje k sobě, evidentní linie stresu tahají za její mladistvé rysy. Hluboko v žebrech se mi usadí těžká touha. Chci být jejím ochráncem, chránit ji před zbytkem toho bohem opuštěného světa.

"Udělám si z tebe svou, bambina. Celou jen mou," pošeptám ztichlým stínům. Uložím její spící postavu zpátky na polštáře, než vyklouznu dveřmi bytu ven do chladné noci.

POV: Elena Vázquez.

Ranní slunce působí na mou lebku jako vrtačka. Probudím se do oslepující bolesti hlavy, ze které mi v agónii pulzuje samotný mozek. Jak mé citlivé oči bloudí po nepořádné ložnici, explicitní vzpomínky s rachotem vrážejí zpátky do mé křehké mysli. Vloupání. Levné víno. Moje vlastní holé nohy omotané kolem vetřelce. Překročili jsme každou hranici.

"Kurva ani náhodou!" vykřiknu nahlas a shodím ze sebe zamotané přikrývky. Vyskočím z postele, což je pohyb, kterého okamžitě lituji. Krkem mi projede bolest; má těžká hlava má pocit, že se doslova oddělí od bolavých ramen.

Dopotácím se do koupelny, na sucho spolknu křídový aspirin a pohlédnu na digitální hodiny. Zasáhne mě čirá panika. Jdu tak strašně pozdě. Popadnu ty nejjednodušší šaty, co najdu, přehodím si je přes hlavu a sprintuji ven. Chladný ranní vzduch mě zasáhne do zrudlé tváře, když na cestu do práce zoufale mávám na žlutý taxík.

Zatímco padám na zadní sedadlo taxíku, mou pádící myslí se rozléhá jedna děsivá myšlenka: S kým jsem se to kurva zrovna vyspala?

Třesoucíma se rukama vytáhnu telefon a vytočím číslo své nejlepší kamarádky.

"Kde jsi kurva byla? Volala jsem ti!" zaječí Bianca v reproduktoru. "Proč nejsi v práci? Musíš mi dát vědět, jestli chceš, abych to za tebe vzala. Mám strach, Leno."

Mezi pulzující kocovinou, narůstající panikou a jejím pronikavým křikem mi dojde trpělivost.

"Panebože, Bio. Prostě přestaň!" křiknu zpátky do sluchátka na pokraji hysterického pláče.

Na lince zavládne těžké ticho. Zaplaví mě zdrcující vlna viny.

"Promiň, Bio," rozpláču se tiše. Po zrudlých tvářích mi konečně stečou horké slzy a rozmažou zbytky make-upu. "Nechtěla jsem křičet."

Její tón okamžitě zjemní a ptá se, kde přesně jsem. Přitisknu si prsty na pulzující spánky a silou si je třu. Oslepují mě záblesky z minulé noci – šokující realita toho, jak pár velkých sklenic levného alkoholu proměnilo vyděšenou, tichou dívku přes noc v náročnou královnu žadonící o ptáka cizího muže.

Zhluboka, roztřeseně se nadechnu, abych uklidnila své bušící srdce. Zírám z okénka taxíku a všechno jí vyklopím. Řeknu své nejlepší kamarádce každičký explicitní, děsivý detail toho, co mi ten muž udělal v mé posteli.

"Co jsi to kurva zrovna řekla? Kdo to sakra je?" vykřikne v naprostém neuvěření.

Zůstávám hrobově tichá. Hluboká hanba mi ukotví jazyk. Nemám kurva tušení, kdo ten nádherný, smrtící muž vlastně je.

Pak, bez varování, upustí bombu v podobě otázky. Děsivá realita, nad kterou jsem se až do této přesné chvíle ani na vteřinu nepozastavila.

"Holka, prosím tě, řekni mi, že bereš antikoncepci."

Srdce se mi v hrudi úplně zastaví. Nebrala jsem.