Elena Vázquez

Jemně se zhoupnu, jak mě ovane vánek. Vittorio vytáhne druhou ruku z kapsy a chytí mě za pas. Stabilizuje mě a prst nechává pod mou bradou, abych se mu dívala přímo do tváře.

Čelisti se mu napnuly, když vstřebával každý malý detail. „A nenávidím, kdykoliv říkáš, že tu nechceš být, že nechceš být součástí tohohle světa, protože tě kazí.“

Oči se mi s třepotáním zavřou, když na kůži cít