Adrienne se nezastavila. Ruka se jí zastavila těsně u Derrickova ucha, její konečky prstů se téměř dotýkaly jeho ušního lalůčku.

Její hlas klesl do jedovatého šepotu, mrazivého až na kost, jako had připravený k útoku.

„Já si účty vyřizuji hned na místě. Ne jako ty, šikanovaný ve škole, ale hraješ si na drsňáka, až když přijdeš domů,“ ušklíbla se Adrienne.

„Komu tu nadáváš?“ pokusil se ji Derrick o