Úhel pohledu (POV) Kael:

Stříbřité měsíční světlo pronikající obrovským terasovým oknem nabízelo prchavý záblesk klidu, který ostře kontrastoval s blondýnkou, která momentálně klečela na kolenou a zoufale mi kouřila ptáka. Můj vnitřní vlk si žádal fyzické uvolnění, primární pud pro uvolnění napětí, a přesto mě její nadšené poškubávání a sténání ani v nejmenším nezajímalo. Má mysl byla jinde, uvězněná v neúprosném, šíleném cyklu. Zavřel jsem oči a ty pronikavé stříbrné oči, které sužovaly mé noci, mi okamžitě zableskly pod víčky, zářící v temné rozloze mé mysli.

Ve snaze ukončit ten prázdný pocit jsem ji oběma rukama popadl za zadní část hlavy. Vrazil jsem jí ptáka hluboko do krku, až se zalykala a lapala po dechu. Cukavý nápor mého uvolnění zasáhl tvrdě a nabídl chvilkovou, prodlouženou vteřinu uvolnění, než se do středu pozornosti opět vrátila drsná realita.

Odtáhla se, lapala po dechu a okamžitě se pokusila zamaskovat své dušení vysokým, svůdným vrněním. Ten drásavý zvuk mi dřel o ušní bubínky a proměnil můj poorgasmický klid v okamžitý vztek. Moje tolerance vůči tomuto prázdnému fyzickému kontaktu dosáhla své hranice.

"VYPADNI!" zařval jsem, můj hlas vibroval od těžkých kamenných zdí.

Popadl jsem ji za její holý krk a vytáhl její štíhlé tělo přímo ze země nahoru. Její pěstěné nehty mě zbytečně drásaly na předloktí, nohy kopaly do prázdna, když jsem ji táhl přes perský koberec. Přešel jsem ložnici, prudce otevřel těžké dubové dveře a bez okolků ji vyhodil ven do studené kamenné chodby. Dopadla tvrdě na svůj nahý zadek. Bylo mi naprosto ukradené, že je nahá a hrabe se na podlaze. Zabouchl jsem dveře, uťal její fňukání a otočil se zpět k tiché terase.

Z kouta místnosti se ozval tichý, pobavený smích. Vaughn, můj Beta a biologický bratr, vystoupil ze stínů u vchodu do chodby a nonšalantně kroutil hlavou. "Mohl jsi ji prostě vyhodit přes balkon," nadhodil se zlomyslným, nápomocným úšklebkem.

"A marnit svůj drahocenný čas placením někoho, kdo by tu její špinavou krev čistil z nedotčeného vnějšího kamene sídla smečky? Nemyslím si." Z hrudi mi unikl drsný smích. Přešel jsem ke křišťálové karafě, která odpočívala na mém stole, a nalil nám oběma štědrou sklenici uleželé whisky.

Vaughn se opřel o stůl a vzal si sklenici z mé ruky. Prohlédl si můj rozrušený stav, jeho zelené oči se zúžily, když si všiml mé mizerné nálady. "Nálada pořád báječná jako vždycky, jak vidím. Pořád máš noční můry?"

"Zasraný dva roky," zamumlal jsem temně a zíral do jantarové tekutiny, než jsem ji do sebe kopl jediným rychlým lokem. To pálení neudělalo absolutně nic, aby otupilo frustraci svírající mou hruď. Nalil jsem si další sklenici. "Pokaždé jsou jasnější. Je to, jako by mi vysávali vzduch přímo z plic a nechali mě dusit se ve tmě. Ale v tu samou zasranou chvíli jsem intenzivně vzrušený. Z toho se dá zešílet."

Ve snaze přesunout mé pochmurné zaměření a odvést mé myšlenky od dusivých snů, Vaughn převedl konverzaci na nadcházející Šampionát bojovníků, který jsme pořádali. "Zní to, že potřebuješ pořádné rozptýlení, abys rozproudil krev. Ještě že jsme ty zápasy zorganizovali. A když už mluvíme o šampionátu," odmlčel se a zaťukal na sklenici, "podle zvěstí kolujících v podzemních jámách přivádí Vulkan novou hračku."

Hlasitě jsem se ušklíbl, opřený o těžký dřevěný nábytek. Vulkan byl známý zmetek mezi trenéry, který fungoval na levných tricích a hrubé síle. K tomu muži jsem neměl naprosto žádný respekt.

"Neporažený bojovník," pokračoval Vaughn a plynule upustil detail, který upoutal mou pozornost. "Samice. A proslýchá se, že nedávno porazila Tora."

Odmlčel jsem se, whisky mi uvízla na jazyku. "Samice? Hah, nerozesmívej mě."

Tor byl šampionem Alfy Daria, masivní vlkodlačí a upíří hybrid, známý svou zvířecí silou a smrtícími instinkty. Porazit ho nebyl malý výkon, natož pro samici na podzemním okruhu bojovníků. To tvrzení znělo absurdně, ačkoli temná, zlověstná intrika klíčící v mé hrudi byla nepopiratelná.

"Nesuď to, dokud to neuvidíš," oponoval Vaughn a přes tvář se mu roztáhl čistě ďábelský úsměv. Moc dobře věděl, jak si mě zaháčkovat. "Pokud je opravdu tak výjimečně dobrá, jak se šeptá, pak ta zábava bude rozhodně stát za to."

"Tak doufejme, že dobře krvácí. Jsou pozvánky rozeslané?"

"Rozeslal jsem je všechny, než jsem našel ten pytel masa brečet na prdeli na chodbě," zasmál se Vaughn a protáhl si paže nad hlavou.

"Proto jsi můj Beta, a ne jen můj bratr," ukázal jsem na něj prstem a prošel kolem stolu. "Teď vypadni. Musím ze sebe smýt sliny té děvky."

Stál jsem pod vařícím proudem sprchy bezmála hodinu a nechal brutální horko, aby z mého těla vydrhlo ten fyzický zápach a prázdné zoufalství. Jakmile jsem se oblékl, minul jsem svou ložnici a ustoupil přímo do odlehlého klidu své soukromé pracovny. Předimenzované hnědé kožené křeslo zanaříkalo, když jsem se do něj s těžkými svaly svalil.

Dnešní noc mě všední triviality smečkové politiky – útoky samotářů, hraniční spory, zoufalí alfové snažící se provdat své dcery pro zajištění spojenectví – nudily. Moje temné myšlenky místo toho zabloudily k tragické, krví nasáklé historii, která postavila přesně tuto místnost.

Naše laskavá matka nám vyprávěla, že Měsíční bohyně každému určila specifického druha. Bohužel pro ni, tu pravdu nikdy nemohla prožít. Byla nucena provdat se za našeho zkurvysyna otce, tyrana, u kterého si dveře podávaly zástupy milenek. Když se jí o několik let později konečně podařilo najít svého pravého, osudového druha, náš otec to pouto odhalil. Jelikož to bylo chladnokrevné monstrum, muže nemilosrdně umučil a zavraždil přímo před jejíma vyděšenýma očima.

Zármutek ji pohltil. Zamkla se ve svých komnatách a dovnitř povolila vstoupit jen Vaughnovi a mně. Strávili jsme mládí tím, že jsme sledovali, jak se pomalu zabíjí z nevyhnutelného žalu. Se svými posledními umírajícími nádechy ho proklela a přísahala, že ho bude ze záhrobí věčně pronásledovat.

Její kletba zafungovala bezchybně. Náš otec nakonec přišel o rozum. Své poslední měsíce strávil tím, že v manickém stavu bezcílně bloudil v hustých lesích bažin, nahý a pokrytý bahnem, a křičel Delphinino jméno do prázdné noci. Přetržené pouto druha, k jehož opětování ji nikdy nemohl donutit, mu roztrhalo mysl. Nakonec zemřel v hlíně, zlomený poutem, které mu ona nikdy nemohla doopravdy oplatit.

Těžké ticho pracovny mi tlačilo na spánky. Vyčerpán těmi vzpomínkami jsem upadl do neklidného spánku přímo tam, v koženém kancelářském křesle.

Okamžitě mě pohltila dusivá temnota. Děsivý klid znehybnil mé tělo. Nemohl jsem se pohnout. Nemohl jsem vydat ani hlásku. A pak se objevily. Ty pronikavé, nadpozemské stříbrné oči, zírající skrz tmu, přibíjející mě k zemi, zažehávající v mé krvi to zvrácené, šílené vzrušení, dokud mě hruď nebolela potřebou se nadechnout.

Cvak.

Ostrý zvuk zavírajících se dveří mě probudil. Kroky se blížily ke stolu.

Přejel jsem si velkýma rukama po tváři, drsně zasténal a podíval se skrz prsty. Stál tam Vaughn, jeho fyzická přítomnost mě vytáhla z noční můry. Jeho pronikavé zelené oči – oči naší matky – shlížely dolů na mě. Se svými bezmála dvěma metry, se světle plavými vlasy a věčným opálením, vypadal tou pozdní hodinou naprosto nedotčen.

"Kolik je hodin?" zahučel jsem hlasem hrubým ze spánku.

"Asi dvě hodiny do začátku show," oznámil svižně. Natáhl se a plynule mi podal čerstvou sklenici bourbonu ze zčernalého sudu, aby mi to pomohlo překonat přetrvávající spánkovou otupělost.

Vzal jsem si sklenici a těžce se lokty opřel o velký třešňový stůl. Zakroužil jsem jantarovou tekutinou a vdechoval ostré, kouřové aroma. "Jsou konečné bezpečnostní přípravy arény hotové?"

"Kompletní. Corbin právě teď dokončuje poslední detaily po obvodu. Skoro všichni dorazili," odpověděl Vaughn a opřel se o francouzské okno, které shlíželo na zamlžené louisianské bažiny. "Není divu, že Vulkan tu ještě není. Miluje dramatické příchody."

"Dobře," přikývl jsem plynule a vyzařoval tichou autoritu. "Corbin dokazuje, že je hoden titulu Gamy, i když začínal bez zkušeností."

Vaughn se lehce uchechtl, jeho pohled fixovaný na temné močály venku. "Převzít klan ve dvaceti a devatenácti nám dalo dost cviku při formování našich řad. O šest let později vedeme ten nejobávanější klan na Jihu."

Vydal jsem temný, pobavený smích při vzpomínce na ten brutální, krví dlážděný vzestup k moci po smrti našeho šíleného otce. Konkurenční klany si myslely, že jsme slabé, mladé cíle. Povraždili jsme je všechny a natřeli hranice narudo. Bylo to nemilosrdné převzetí moci, které mi po právu vyneslo děsivou přezdívku Bloodvoid. Moji válečníci druhé linie hravě zdecimovali jejich nejsilnější bojovníky.

V hlavě mi náhle zavibroval statický šum.

Právě přijel Vulkanův konvoj, komunikoval efektivně Corbinův hlas skrz telepatické spojení smečky.

Dobře. Odveďte je do jejich přípravného stanu. Za chvíli jsme dole, odpověděl jsem plynule a spojení uzavřel.

"Vypadá to, že náš poslední host dorazil," řekl jsem a zvedl se z těžkého koženého křesla. Protáhl jsem si paže, abych ze sebe fyzicky setřásl to napětí stočené do mých těžkých svalů. Hned nato mi přímo po páteři přejela náhlá, nervy drásající vlna elektrického očekávání, až se mi zježily chlupy na rukou.

Vaughn do sebe kopl zbytek svého bourbonu a odložil sklenici na stůl. "Připojíme se k zábavě?"

Vyšli jsme z pracovny a vstoupili do rozlehlých, kamenem vyložených chodeb sídla smečky. Chodby naplnil pocit smrtícího klidu, když se moje těžce ozbrojená elitní stráž plynule seřadila do formace přímo za Vaughna a mě. Postupovali jsme cílevědomými kroky a vydali jsme se z panství přímo k masivní venkovní bojové aréně vytesané do země.

Vzdálený řev shromažďujícího se davu prosakoval hustým nočním vzduchem a přinášel s sebou zřetelný pach potu, špíny a blížícího se násilí.

Ó, tohle je přesně můj druh zábavy, zasmál se temně v zákoutích mé mysli můj vnitřní vlk, Varg. Doslova vibroval syrovou, násilnickou energií a přecházel sem a tam proti hranicím mých žeber. Taky si budeme hrát? Olízl si své ostré, vyčnívající tesáky a ve víru mé mysli vykouzlil zlověstný, zubatý úšklebek.

Tiše jsem se uchechtl pod nosem a pocítil nečekaný, nevyslovený nápor čiré euforie, který mi proudil v žilách, když jsme nastupovali do těžkého kovového výtahu, který nás vezl dolů k pozemkům arény. Kovové převody se s chrastěním třely o sebe, když jsme klesali do jámy.

To záleží na tom, jestli najdu důstojného soupeře, nebo ne, odpověděl jsem mu potichu.

Ať ,zápasy‘ začnou.