Úhel pohledu (POV) Kael

Když jsem vystoupil z těžkého kovového výtahu do jámy, dusivé louisianské vedro se mi obtočilo kolem kůže a přineslo s sebou syrový puch suchého prachu, potu a blížícího se krveprolití. Minul jsem spodní úrovně a zaujal své vyhrazené autoritativní místo na zastíněné, vyvýšené plošině. Nad hlavou ve rve těžkém vánku plápolal tlustý baldachýn krémové barvy a nabízel mírnou úlevu od spalujícího slunce. Pode mnou to hlučným davem bzučelo chaotickou energií. Feralní očekávání vlnilo napěchovanými tribunami.

Popadl jsem mikrofon ze stolu a promítl svůj hlas, abych pevně oslovil moře bojovníků a diváků. Nespokojené brebentění okamžitě utichlo.

"Vítejte na Šampionátu bojovníků Klanu vlků z Propasti," oznámil jsem a nechal svou Alfovu auru, aby se převalila přes dav a zajistila si tak poslušnost. "Já, Alfa ,Bloodvoid‘ Kael, se postarám o to, aby se vám to vyplatilo. Vítěze čeká trvalé místo v mé elitní armádě válečníků."

Davem se přehnalo mumlání chamtivého nadšení.

"Do tohoto turnaje je přihlášeno deset mých nejlepších válečníků. Neberte je na lehkou váhu, protože jsou cvičení zabíjet, nebo být zabiti. Tohle je boj přísně ,bez slitování‘, pokud já osobně neuznám za vhodné ho ukončit. Ze všech vedlejších sázek se vyžaduje pětiprocentní podíl pro dům. Jestli s tím má někdo problém, ať odejde hned. Pokud ne, pojďme do toho."

Zdržel jsem se na okraji plošiny a obhlížel uspořádání. Můj pohled přelétl přes přípravné stany, trenéry a dychtivé vyzyvatele. Vulkan se promenádoval dole před plošinou, hruď měl vypnutou v neoprávněné aroganci. Na tváři měl samolibý úšklebek, vypadal, jako by už titul šampiona získal pro sebe.

Ale má pozornost na něm neulpěla déle než na vteřinu. Byla okamžitě ukradena dechberoucí krásou, která se těsně vlekla za jeho masivní postavou.

Kráčela bosa přes rozpálenou, prašnou zemi. Její úchvatná tvář byla nepopsaným listem, zcela prosta jakýchkoli rozeznatelných emocí, přesto však vyzařovala auru čiré, nefalšované krvežíznivosti. Elegantní ebenový vysoký culík se pohupoval v jejích přesných, predátorských krocích. Černé spandexové šortky obepínaly její křivky, zvýrazňovaly dlouhé, štíhlé nohy, zatímco přiléhavé tílko ukazovalo napnuté, svalnaté zádové svaly.

Do prdele. To je bohyně, zařval můj vnitřní vlk, Varg, v čistém obdivu a přecházel uvnitř mé mysli.

V mé hrudi zaburácelo tiché uchechtnutí. To musí být ta bojovnice, o které se Vaughn zmiňoval.

Varg se tlačil dopředu, dychtivý zachytit její specifický pach, a čenichal v hustém vzduchu bažin. Ale nás oba zasáhla vlna hlubokého zmatku.

Je na ní něco zvláštního... Vůbec ji necítím, zabručel Varg a přecházel rychleji.

Nic? Soustředil jsem své vlastní bystřejší smysly a proséval přes puch levného piva a bahna močálů. Nic. Neexistovala ani jediná stopa jejího pachu. Bylo to, jako by byla duch. Možná je to jen zamaskované okolním davem. Uvidíme, co dokáže.

Otočil jsem se a usadil se do svého velkého koženého křesla vedle Vaughna. Corbin už čekal a podal mi křišťálovou sklenici uleželé whisky.

Vaughn vykouzlil ďábelský úšklebek a naklonil se dopředu. "Viděl jsi ji?" Kývl hlavou směrem k přípravným stanům.

"Viděl," odpověděl jsem a kroužil jantarovou tekutinou ve své sklenici. "Nevypadá o moc silněji než běžní vyzyvatelé, ale to se uvidí."

"V sestavě je na čtvrtém místě," řekl Vaughn, opřel se a překřížil si paže s úsměvem, který sliboval násilí.

Těžké řinčení řetězů ohlásilo zvednutí dveří arény. Úvodní krvavá lázeň začala. Seděl jsem opřený, popíjel whisky a sledoval, jak se odehrávají první tři zápasy. Bylo to zklamání. První tři vyzyvatelé štěkali mnohem víc, než dokázali kousnout, a moji elitní, vycvičení válečníci je rozebrali s brutální účinností. Dav jásal a bučel ve vlnách chaotického vzrušení poháněného adrenalinem, ale zápasy skončily téměř tak rychle, jak začaly.

Pak přišel očekávaný čtvrtý zápas.

Řetězy zachrastily znovu. Maddock, můj čtvrtý nejlepší válečník, vstoupil do prašné arény. Maddock byl horou pevné svaloviny, ale jeho skutečné nebezpečí spočívalo v jeho smrtící rychlosti. Byl známý jako tichý zabiják. Kdykoli jsem potřeboval v tichosti zlikvidovat hrozbu, Maddock byl tou čepelí, kterou jsem k tomu použil. Skoro jsem pocítil náznak lítosti nad tím, že ho postavili proti samici bez pachu, ale tohle byla dokonalá příležitost, jak otestovat její limity.

Maddock vyslal směrem k naší plošině uctivé kývnutí. Opětoval jsem ho. Zaujal svou pozici na pravé straně ringu.

Nadšené šeptání se okamžitě rozhořelo celým davem, jakmile ta samice vpochodovala do arény. Pohybovala se ladně jako smrtící predátor a její bosé nohy vířily malá oblaka prachu. Její výraz zůstával bezchybně bezemoční. Na její kůži se pod zapadajícím sluncem třpytily drobné krůpěje potu. Zakroutila krkem, protáhla si dlouhé prsty, zaťala ruce v pěst a zase je uvolnila.

Vypadá jako vycvičený zabiják, zasmál se temně Varg v mé hlavě. V duchu jsem s ním souhlasil.

Těžké napětí ve vzduchu bylo tak husté, že by se dalo krájet nožem. Roztříštilo se v ten přesný moment, kdy Vaughn popadl mikrofon ze stolu.

"BOJUJTE!" zahřměl Vaughn a ten náhlý hluk se rozlehl jako hrom.

Maddock neváhal. Pohnul se oslepující rychlostí, zmenšil vzdálenost a udeřil jako první. Vrazil jí svou těžkou pěst přímo do boku, úder, který měl za cíl zpřerážet žebra a ukončit zápas předčasně.

K údivu všech s ní to ani nehlo. Zásah, který třásl kostmi, ji vůbec nerozhodil.

Okamžitě zaútočila. Oběma rukama ho chytila zezadu za hlavu, stáhla ho dolů a současně mu drtivou silou vrazila koleno přímo do čelisti. Brutální rána se odrazila tichou arénou a srazila masivního válečníka na jedno koleno.

Maddock se rychle vzpamatoval, oči mu plály hněvem. Vrhl se vpřed, chytil ji za nohu a agresivně ji strhl na hliněnou zem. Přimáčkl ji a snášel na ni palbu rychlých úderů mířených na její žebra a obličej.

Nepanikařila. Odborně vykrývala každý jednotlivý úder, její paže se pohybovaly v přesných, obranných obloucích. Chytila jeho pravou pěst, držela ji bez hnutí, a když vyrazil levou, chytila ji také.

Přimáčknutá pod těžkým zabijákem na něj jen mrskla hluboce zlověstný, vědoucí úsměv.

Než mohl Maddock vůbec zareagovat, vyrazila vpřed a rozdrtila mu nos zuřivou, dokonale mířenou hlavičkou. Kost hlasitě zakřupala. Krev okamžitě vytryskla, stékala mu volně po bradě a kapala na její hruď. Druhá hlavička poslala Maddocka vrávorajícího dozadu, což jí dalo prostor ho odstrčit nohama a vymrštit se zpět na nohy.

"Sakra! Ta je ale tvrdá," zasmál se Vaughn vesele vedle mě, oči přilepené k ringu.

Přikývl jsem, můj stisk na sklenici zesílil. Nemohl jsem odtrhnout oči od jejích plynulých pohybů.

Maddock vydal tiché, reptající zavrčení, ten zvuk vibroval ryzím ponížením. Setřel si krev z úst a vysunul své drápy ostré jako břitva, rozhodnutý vyostřit násilí.

Neustoupila. Udělala dva vypočítavé kroky zpět a vydala ze sebe temný, pobavený smích.

"Tak do toho Hromotluku, ukaž mi, co v tobě je."

Nebojácně vysunula své vlastní smrtící drápy, ostrý zvuk kosti pronikající skrz kůži se ozýval nad hlínou. Křupla jí v krku, připravujíc se na smrtící výměnu.

To byl ten přesný okamžik, kdy zvedla zrak, a její oči náhle zableskly zářivou, oslepující barvou.

Stříbrné oči! zařval Varg zběsile v mé mysli, to poznání nás zasáhlo jako nákladní vlak. To není možné. Byl to jen sen.

Zatajil se mi dech. Na hrudi se mi stáhl zvláštní uzel. Týdny mě ve spánku pronásledovaly pronikavé stříbrné oči, oči, které patřily stínu, jenž jsem nedokázal chytit. A teď tu stály přímo přede mnou, zíraly skrz louisianskou hlínu.

Ale byla děsivě skutečná a byla děsivě rychlá.

Maddock vydal nízké, temné vrčení a sekl jí po hrudi. Uhnula, ale jeho drápy ji zachytily na paži a zanechaly za sebou hluboké stopy, z nichž prosakovala tmavá krev. Ta bolest ji nijak nezpomalila. Švihla rukou vzhůru, zachytila ho za bradu, a než stačil získat rovnováhu, rozsekla mu druhou rukou horní část stehen.

Maddock odpověděl brutálním kopem do její hrudi, čímž ji srazil dozadu. Sklouzla po hlíně, ale zastavila se v polovině skluzu, přetočila se kolem svých nehtů a neuvěřitelnou rychlostí běžela přímo k němu.

Do prdele. Ta je rychlá.

Spustila neúprosnou smršť seknutí za seknutím a tlačila tichého zabijáka zpět k okraji ringu. Maddock nedokázal najít žádnou skulinu. Vyskočila vysoko do vzduchu s nemožnou hbitostí a pevně omotala své silné nohy přímo kolem jeho tlustého krku. Ve stejný okamžik mu zabořila své ostré nehty neuvěřitelně hluboko do obnažených žeber.

Maddock v čisté agónii zasyčel. Na jeho opálené kůži se bleskově vytvořila louže rudé krve a zbarvila ji karmínově, jak neúprosně stahovala svýma nohama. Odřezávala mu přívod vzduchu, zamykala jeho hlavu na místě, jasně připravena mu zlomit vaz a ukončit tak jeho život přímo tam v hlíně.

Maddock byl nepochybně jedním z mých nejlepších bojovníků. Nemohl jsem si dovolit ztratit ho pro tuhle podívanou, bez ohledu na to, jak moc jsem se bavil tou její smrtící grácií.

"Kaeli, měli bychom ji zastavit?" Vaughn se naklonil se zvednutým obočím.

"Maddock je jedním z našich nejlepších zabijáků," zasmál jsem se temně, vstal jsem a vykročil na okraj plošiny. Zhluboka jsem se nadechl a nechal čirou váhu své autority zaplnit mou hruď.

"DOST!" zařval jsem z plných plic.

Můj velitelský hlas Alfy těžce zaduněl náhle šokovanou a ztichlou arénou. Dav okamžitě sklopil hlavy a podvolil se povelu.

Okamžitě přerušila svůj smrtící útok. Stále přimknutá k Maddockovu krku otočila hlavu, aby se na mě podívala, a ďábelsky se usmívala dolů na zmítajícího se zabijáka, který ztěžka klesal na kolena a lapal po dechu. S ladností odemkla své nohy a seskočila zpátky do hlíny a shlížela na něj.

Maddock zůstával na všech čtyřech, po tváři a bocích mu stékala krev. Vydal ze sebe bezdechý, bolestivý smích.

"Ty jsi ale drsná děvka," zašeptal Maddock s námahou přes svůj zdevastovaný nos.

Jako odpověď mu uštědřila bleskurychlý, ocelový úder hřbetem ruky přímo do zbitého obličeje. Maddock padl přímo do hlíny, těžce oddychoval a přesto na ni dokázal vrhnout krvavý, hluboce uznávající úsměv válečníka, který prokazuje respekt.

"Vzdává jí hold," zachechtal se Corbin za mnou.

Opatrně jsem skrýval své vlastní intenzivní pobavení za přísný, nečitelný výraz Alfy, naklonil jsem se přes zábradlí a dožadoval se odpovědi: "Jak se jmenuješ, bojovnice?"

Stála vzpřímeně a mírně oddychovala, aby zklidnila svůj dech. Její blýskavé, nadpozemské stříbrné oči se pomalu ustálily zpět do pronikavého, šedomodrého odstínu se zelenými skvrnami.

"VANYA!" prohlásila odvážně. Její pohled neklesl. Místo toho si otevřeně a beze strachu změřila celý můj vnitřní kruh sedící na plošině a čelila mému upřenému pohledu zpříma.

Vanya. To se mi líbí. Ona se mi líbí, zapředl Varg a v temnotě mé mysli se mihl podivný, zubatý úšklebek.

"Velmi dobře," ocenil jsem ji s upřímným respektem a můj hluboký hlas se rozlehl přes hliněný ring. "Výslovně jsem tě zastavil předtím, abys zabila jednoho z mých elitních vojáků. Buď na sebe pyšná."

Očekával jsem kývnutí. Poklonu. Uznání. Místo toho, zcela ignorujíc nás i vážnost situace, se ostře otočila na patě, ledabyle mávla rukou a odkráčela, aniž by se byť jen jednou ohlédla zpět.

Když opouštěla ring, každý jeden ze zbývajících elitních válečníků stojících podél plotu v tiché a hluboké úctě sklonil hlavu, jakmile kolem nich prošla. Zmizela v přípravných stanech a zanechala za sebou jen cestu plnou ohromeného ticha.

Pomalu jsem zapadl zpět do křesla a krev mi vibrovala hluboce dravou, majetnickou intrikou.

"Vaughne, běž ji okamžitě pozvat na dnešní večeři s námi," přikázal jsem plynule, krouživým pohybem míchal jantarovou whisky ve své sklenici, zatímco jsem zíral na prázdný vchod do stanu. "Ujisti se, že o ni bude absolutně dobře postaráno. Ať s ní jde jedna z našich bojovnic."

"Jak si přeješ, bratře," ušklíbl se Vaughne zlomyslně a se zalíbením mi sekl úsměvnou poklonu hodnou služebnictva, načež se zvedl a rozběhl se skrz dav, aby ji vypátral.

Corbin se naklonil přes své křeslo a studoval mi tvář. "Nevypadala, že by chtěla přestat, Kaeli. Zadržela svou poslední smrtící ránu ještě dřív, než jsi stihl zakřičet."

Rozšířil se mi úsměv v ryzím, dravém vzrušení. "Ty jsi neviděl, jak se jí napjalo tělo? Vulkan do mé arény skutečně přivezl hrozivou a neporazitelnou bojovnici. Tuhle si hodlám nechat."

Pomalu jsem se napil svého drinku. Jak mi zbývající zápasy dne rozmazaně ubíhaly před očima, krev, rány lámající kosti a ryk davu vybledly do bílého šumu. Má mysl zůstala fixovaná na Vanyinu nádhernou, bezemoční tvář, její oslepující rychlost a ty stříbrné oči.

Jaká tajemství skrýváš?