***Hazel***

Nakonec jsme zpátky na stanici.

Zase.

Stejná budova. Stejný pach staré kávy a dezinfekce. Stejné bzučení zářivek, kvůli kterému všechno působí nereálně, jako by se to odehrávalo kousek mimo mé tělo.

Rozdíl je tentokrát v tom, že nejsem sama.

Preston kráčí po mém boku, klidný a nečitelný, právnická zeď, o které jsem doteď nevěděla, že ji potřebuji. Jakmile nás uvedou do zasedací místnos