***Hazel***

V zasedačce je příliš velká zima.

Ne teplotně – ale emocionálně.

Stůl je dlouhý, vyleštěný a záměrně zastrašující. Tmavé dřevo. Černá kožená křesla. Výhled na panorama města, který má všem připomenout, kdo tu má moc.

Pět mužů. Jedna žena – já.

Už se baví, když vstoupím dovnitř, hlasy se překřikují a netrpělivost by se dala krájet. V okamžiku, kdy usednu do čela stolu, místnost utichne