***Hazel***

Administrátorka mě zastaví dřív, než stačím dojít k matčinu pokoji.

Její ruka se jemně zvedne, nechytí mě, ani nepoužije sílu, jen tak, aby zastavila můj pohyb vpřed jako fyzické varování, jemuž ještě nerozumím.

„Slečno Hayesová,“ řekne tiše. Až příliš tiše.

Přesto se podívám přes ni. Dveře jsou jen pár kroků od nás. Škvírou téměř vidím povědomý roh postele. „Potřebuji ji vidět,“ řeknu