***Gideon***

Cestou zpátky nepromluvíme ani slovo.

Ne proto, že by nebylo o čem mluvit – ale protože je toho příliš mnoho a nic z toho nepatří do auta, kde se drží pohromadě jen silou vůle.

Hazel sedí na sedadle spolujezdce, s rovnými zády, ruce složené v klíně, jako by se připravovala na náraz. Její tvář je teď suchá. Až moc suchá. Takový ten klid, který přichází poté, co se něco zlomí tak hlubok