Pohřební ústav voní po leštěném dřevě a liliích.

Až příliš čistě. Příliš tiše. Jako by tu žal musel být držen v přísných mezích a nesměl se rozlít po podlaze.

Vejdu dovnitř, Gideon po mém boku, Preston těsně za námi. Max a Jocelyn jdou vzadu s energií, která do takového místa vůbec nepatří, ale já jsem za ni vlastně vděčná. Jejich hluk brání tomu, aby to tu působilo jako hrobka už teď.

Dveře se za