***Hazel***

Přední řady jsou příliš na očích. Příliš nápadné.

Lidé by chodili kolem. Zírali by. Četli by si jména při nedělní procházce, jako by to nic nebylo.

Můj pohled upoutá vzdálený pravý roh.

„Tady,“ řeknu a ukážu. „Vzadu, blízko u lesa.“

Beatrice se nakloní nad velkou mapu hřbitova rozloženou na jejím leštěném stole. Její pěstěný prst přejede po mřížce. „Sektor H. Ty jsou volné. Dvě parcely