***Gideon***

Jenom se třese.

Tělo jí jednou cukne, pak podruhé a zvuk, který z ní vyjde, je slabý a zlomený, v ničem nepřipomíná ten ostrý výkřik před chvílí. Okamžitě si ji přitisknu těsněji k sobě, jednou paží ji objímám kolem ramen, druhou jí držím zezadu hlavu, a aniž bych o tom přemýšlel, kolébám ji.

Zepředu dozadu.

Pomalu.

Rovnoměrně.

Jako by byla něco křehkého.

Jako by byla moje.

„Už je po