***Hazel***

Je to ta samá otázka. Znovu.

„A v kolik hodin jste odešla ze soudní budovy, paní Thorneová?“

Zírám na detektiva naproti sobě.

Není to ten první.

Ani druhý.

Tohle je už třetí kolo.

Jiné tváře. Stejný tón. Stejný podtext. Stejná hloupá otázka.

„Na to už jsem odpověděla,“ řeknu a udržuji hlas v klidu.

Ani zdvořilý. Ani tichý. Jen vyrovnaný.

Ani nemrkne. „Odpovězte znovu.“

Zatne se mi čeli