***Hazel***

Nakloním se mírně dopředu a opřu si předloktí o stůl, napodobujíc jeho dřívější postoj.

„Chcete odpovědi?“ zeptám se tiše. „Pojďme si promluvit o tom, co tu doopravdy děláte.“

Místnost ztichne.

Ten po mé pravici se zamračí. „Vy tu otázky nekladete—“

„Já se neptám,“ skočím mu do řeči.

Mé oči střelí zpátky k tomu přede mnou.

Vůdce. Ten, co si myslí, že má všechno pod kontrolou.

„Vynucuje