Sara pomalu otevřela oči, těžká víčka jí vůbec nepomáhala, ale dobrou zprávou bylo, že se nemusela přizpůsobovat téměř žádnému světlu, kdesi na tom místě vrhal slábnoucí oranžový plamen slabou záři a vytvářel tančící stíny.

Ještě než stihla nabrat první vědomý dech, zaútočily na Saru opět vzpomínky na všechno, co se jí v posledních dnech stalo, ztuhla a neodvažovala se ani dýchat, příliš se bála,