„Dobrá!“ povzdechl si Enzo unaveně, když se Sara odmítla pohnout. „Ale ani na vteřinu si nemysli, že někoho oklameš! Vím, že jsi vzhůru.“

Enzo hleděl na dívku ležící v jeho posteli. Měl toho na starosti tolik – od přijímání hostů z jiných říší a jednání s nimi až po přípravy na expedici do středu –, a přesto dnem i nocí seděl u jejího lůžka a bděl nad dívkou v bezvědomí.

Poprvé v životě se Enzo cí